Ghosts of War (2020)
Horor / Thriller / Válečný
Režie: Eric Bress
Hrají: Brenton Thwaites, Theo Rossi, Kyle Gallner, Skylar Astin, Alan Ritchson, Billy Zane, Shaun Toub, Nathan Cooper, Alexander Behrang Keshtkar
Taková celkem lehce šílená míchanina všeho možného, slušná byla část, kdy to vypadalo na duchařský horor, což nakonec svým způsobem bylo, bojové scény dost katastrofální, to mohli klidně vynechat, závěr hodně zajímavý.
Hellboy (2019)
Akční / Fantasy / Dobrodružný / Sci-Fi
Režie: Neil Marshall
Hrají: David Harbour, Milla Jovovich, Ian McShane, Sasha Lane, Daniel Dae Kim, Thomas Haden Church, Penelope Mitchell, Sophie Okonedo, Brian Gleeson, Alistair Petrie, Kristina Klebe
Oblíbený temný hrdina Hellboy se vrací na plátna kin s plnou parádou. Pod hlavičkou ÚPVO (Úřadu paranormálního výzkumu a obrany) se vydává do Londýna, kde se probrala ze záhrobí obávaná čarodějnice Nimue. Hellboy musí "Královně krve" zabránit, aby seslala na svět lidí smrtící morovou ránu. Ta však potřebuje nejprve nabrat síly poté, co ji v dávných dobách zabil samotný král Artuš a její rozčtvrcené tělo ukryl napříč celou Anglií. Rohatý cynik má naštěstí k ruce svého nevlastního otce, profesora Trevora Bruttenholma, a kamarádku Alice, mimořádně nadané médium. Spolu s nimi odhalí šokující pravdu o svém původu i poslání.
Kde je Hellboy, tam je prostě zábava, ať už likviduje obry, zakomplexované prase, nebo okouzlující Milu Jovovich, konec světa se blíží a kdo jiný má zachránit zženštilé lidstvo? :-)
Massimiliano Afiero: The 8th Waffen SS Cavalry Division Florian Geyer
Historie jezdecké divize SS, od vzniku jezdeckých jednotek SS v rámci Allgemeine SS, přes budování SS-Kavallerie Brigade a její nasazení v protipartyzánských bojích v Rusku až po vytvoření 8. SS Kavallerie Division a její konec v obklíčené Budapešti, kde spolu s dalšími jednotkami vzdorovala mnohonásobné přesile sovětských jednotek.
SS-Obersturmführer Jacques Leroy
Jacques Leroy se narodil 10.9.1924 v Bindenu v Belgii. V roce 1943 se připojil k 5. SS-Sturmbrigade Wallonie, jeho dva bratři ho v příštích letech následovali. Po dokončení důstojnického kurzu přišel SS-Untersturmführer Jacques Leroy na jižní úsek východní fronty k Sturmbrigade Wallonie v listopadu 1944. Během bojů při obklíčení u Čerkass v únoru 1944 byl SS-Untersturmführer Leroy vážně zraněn, ztratil pravou paži a oko. Naštěstí ho jeho spolubojovníci zachránili. Po uzdravení se Leroy vrátil ke své staré jednotce, ze které nyní byla 28. SS Freiwilligen Panzergrenadier Division Wallonien a na počátku roku 1945 byl v rámci Kampfgruppe Wallonien nasazen v Pomořanech, kde sloužil jako styčný důstojník mezi štábem a bojovými jednotkami. Poté, co padl velitel I. praporu SS Grenadier Regiment 69 a sám prapor utrpěl těžké ztráty, převzal SS-Obersturmfürer Leroy velení praporu a vedl ho v těžkých bojích. V březnu 1945, se 40 přeživšími členy praporu, vedl Jacques Leroy obranu Altdammu v ústí Odry. Tři dny odráželi útoky sovětské přesily, dokonce útok 19 tanků 17.3.1945, z nichž mnoho zničili. Když konečně ustoupili, zbylo jich jen 8, 32 z nich padlo, včetně Leroyova mladšího bratra Clauda. Jeho další bratr, velitel čety, padl při obraně železniční stanice Finkenwalde. 20.4.1945 za to obdržel SS-Obersturmführer Jacques Leroy Ritterkreuz. Na konci války padl do britského zajetí a byl předán do Belgie a uvězněn.
SS-Standartenführer und Oberst der Schutzpolizei Herbert Golz
Herbert Golz se narodil 9.4.1897 v Berlíně. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se okamžitě dobrovolně přihlásil k vojenské službě. Po krátkém výcviku se zúčastnil bitvy u Ypern v říjnu 1914 jako člen Ersatz Regiment 201. Během války sloužil na západní i na východní frontě. Získal oba stupně Železného kříže a byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve v srpnu 1917. Po válce sloužil Golz u Freikorps Reinhold od ledna do května 1919, bojoval proti komunistickým spartakovcům v Berlíně. Poté vstoupil do Schutzpolizei, sloužil jako Hauptman der Schutzpolizei v Kölnu a Düsseldorfu, poté v Berlíně jako Major der Schutzpolizei. Když začala druhá světová válka, hlásil se Herbert Golz okamžitě do vojenské služby. Vstoupil k nové SS Polizei Division, která se začala formovat na podzim 1939 a stal se velitelem I. praporu v Polizei-Schützen-Regiment 3. Obdržel hodnost SS-Sturmbannführer und Major der Schutzpolizei a vedl svůj prapor při tažení ve Francii v roce 1940 a na východní frontu. V únoru 1942 byl přidělen do štábu Schutzpolizei s úkolem dohlížet na policejní jednotky, mobilizované k vojenské službě na frontě. V dubnu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer, ale zpět na frontu byl povolán až v únoru 1944. Dostal úkol v obklíčeném městě Kovel na Ukrajině. Odletěl do města spolu s SS-Gruppenführer Herbertem Otto Gille, velitelem 5. SS Panzer Division Wiking, který měl vést obranu a vyproštění posádky Kovelu. Divize Wiking měla prolomit obklíčení zvenku. Když bylo spojení s posádkou města 5.4.1944 konečně zajištěno, klesl počet obránců na 4.500, téměř polovina z nich byla zraněna. Za svoje velení v Kovelu obdržel Herbert Golz Německý kříž ve zlatě. V červnu 1944 byl povýšen do hodnosti SS-Standartenführer und Oberst der Schutzpolizei a v říjnu obdržel maďarský Rytířský kříž. V listopadu 1944 se stal náčelníkem štábu XIV. SS Armee Korps, který byl nasazen proti Američanům na Rýně, kde organizoval ofenzivní operaci přes řeku Strum. V lednu 1945 se stal náčelníkem štábu X.SS Armee Korps v jižním Pomořansku. Sbor měl jen málo personálu Waffen-SS, řídil 163. Infanterie Division, 8. Jäger Division a 314. Infanterie Division. 1.3. a 2.3.1945 odříznul a obklíčil sovětský průlom X.SS Armee Korps. V následujících bojích byl zabit velitel sboru, Generalleutnant Krappe a sbor utrpěl těžké ztráty. SS-Standartenführer Golz zformoval Kampfgruppe ze zbývajících jednotek a tři týdny je vedl v bojích za sovětskými liniemi, než se dostaly k německým liniím na Odře. Za své velení a statečnost obdržel Herbert Golz 3.5.1945 Ritterkreuz. Na konci války padl do britského zajetí, propuštěn byl v roce 1948. Zemřel 28.1.1979 v Bad Dürrheim.
Stopy zmizelých (The Burrowers, 2008)
Horor / Thriller / Western
Režie: J.T. Petty
Hrají: Clancy Brown, William Mapother, Laura Leighton, Sean Patrick Thomas, Robert Ri'chard, Jocelin Donahue, Karl Geary, David Midthunder, Anthony Parker, Seri DeYoung
Několik osadníků na Divokém západě zmizelo záhadně ze svých domovů. Skupinka odvážlivců se je vydává hledat, přestože očekávají problémy s místními obyvateli. Brzy se ale ukáže, že nebezpečí číhá jinde... a všem jde o život!
A mně se to celkem líbilo, kombinace westernu a hororu je vždy dobrá :-) sice napětí trochu schází a příšery jsou na to, jak vypadají, podezřele akceschopné, nicméně průběh i konec je špatný a tak to má mu hororu být.
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS Sylvester Stadler
Sylvester Stadler se narodil 30.12.1910 ve Fohnsdorfu v Rakousku. Vstoupil do SS v roce 1933 a obdržel SS-Nr. 139.495, ještě, než bylo Rakousko přičleněno k Říši. Byl nasazen u SS-VT a v za boje v Polsku v září 1939 získal 25.9.1939 Železný kříž II. třídy a za tažení proti Francii na jaře 1940 26.6.1940 Železný kříž I. třídy. V srpnu 1940 převzal SS-Hauptsturmführer Stadler velení roty v SS-Regiment Der Führer. V létě 1941 postupovala SS-Division Reich přes Jelnju, Minsk, Orscha, Kyjev a Smolensk. Stadler se poté zúčastnil těžkých a krvavých bojů na předměstí Moskvy, poté se zúčastnil obranných bojů o Cholm a Velikije Luki. 21.4.1942 získal Německý kříž ve zlatě. Spolu s SS-Panzergrenadier-Division Das Reich se zúčastnil bojů při znovu dobytí Charkova na počátku roku 1943. Za statečnost v boji a velení II. praporu v SS-Panzer Grenadier Regiment Der Führer, získal SS-Sturmbannführer Sylvester Stadler 6.4.1943 Ritterkreuz. O několik týdnů později ho SS-Obergruppenführer Paul Hausser informoval, že bude jmenován velitelem SS-Panzergrenadier-Regiment Der Führer. Byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer 20.4.1943. Během následujících měsíců vedl Stadler svůj pluk západně od Charkova a u Kursku. 16.9.1943 obdržel 303. Dubové listy jako SS-Obersturmbannführer a velitel SS-Panzer-Grenadier-Regiment Der Führer v SS-Panzer Grenadier Division Das Reich. 12.12.1943 obdržel jako 35. voják německé armády Nahkampfspange in Gold za 50 dnů v blízkém boji. 30.1.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Standartenführer. Od 22.4.1944 do července 1944 byl velitelem 14. SS Division při jejím budování a 10.7.1944 se stal velitelem 9. SS-Panzer-Division Hohenstaufen. Ve věku 33 let se stal nejmladším velitelem divize ve Waffen-SS! Divizi velel do konce války. 16.7.1944 byl jmenován ve Wehrmachtbericht. 1.8.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Oberführer. Koncem roku 1944 se Stadlerovy tanky zúčastnily ofenzívy v Ardenách. Krátce poté byla divize Hohenstaufen nasazena jako část 6. SS-Panzer-Armee západně od Budapešti. Koncem války obdržel ještě Meče k Rytířskému kříži a byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer. 4.5.1945 vyjednal zastavení palby s americkými jednotkami a převedl 9. SS-Panzerdivision Hohenstaufen do amerického zajetí. Byl propuštěn v roce 1948. Zemřel 23.8.1995 v Augsburgu.
Voces (2020)
Horor
Režie: Angel Gómez Hernández
Hrají: Rodolfo Sancho, Ana Fernández, Ramón Barea, Belén Fabra, Nerea Barros, José Luis Lozano, Álvaro Fontalba, Peter Van Randen, Lucas Blas, Beatriz Arjona
Dobře, tak tentokrát čarodějnice, mučená v domě kdysi dávno za inkvizice a poslem smrti je moucha. Začátek super, poté trocha překvapení, nečekal jsem, že ten kluk umře hned na začátku a nakonec už celkem standardní průběh, člověk se sice moc nebál, ale také nijak výrazně nenudil.
SS-Hauptsturmführer der Reserve Viktor Gräbner
Viktor Eberhard Gräbner se narodil 24.5.1914 v Lipsku. Připojil se k Allgemeine SS jako SS-Mann v roce 1937, ve stejnou dobu nastoupil do německé armády k vojenské službě. Po vypuknutí války dosáhl hodnosti Leutnant. V roce 1941 se zúčastnil invaze do Ruska. 1.10.1941 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a stal se velitelem 2. roty, Aufklärungs Bataillon 256, 256. Infanterie Division a zúčastnil se bojů o Moskvu. 13.4.1942 obdržel Deutsches Kreuz in Gold za boje o Ržev. V lednu 1943 byl přesunut do Waffen-SS a v nové 9. SS Panzer Division Hohenstaufen obdržel hodnost SS-Obersturmführer a v březnu 1943 SS-Hauptsturmführer. V červnu 1944 byla jeho divize přesunuta do Normandie a zapojila se do těžkých bojů o Caen. V červenci 1944 obdržel Sponu za boj zblízka v bronzu. V srpnu 1944 převzal velení SS-Aufklärungs Abteilung 9. 23.8.1944 obdržel Ritterkreuz, který však obdržel až 17.9.1944 v Hoenderloo v Holandsku a Rytířský kříž mu zavěsil kolem krku SS-Obersturmbannführer Walther Harzer. Za 24 hodin však Gräbner padl v boji s výsadkáři z britské 1st Airborne Division když vedl útok k vytlačení britských jednotek z mostu v Arnhemu. Útok je zachycen ve filmu "A Bridge too Far" a Gräbner zde vedl útok z německého polopásového transportéru, ale ve skutečnosti vedl útok v ukořistěném britském Humberu. Byl velmi populární, "vždy první v útoku", poznamenal náčelník štábu 9. SS Division. Je pohřben na Válečném hřbitově v Ysselsteynu.
Major der Reserve Herbert Weiss
Herbert Weiss se narodil 1.11.1899 v Drážďanech. Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do pruské armády. Prodělal výcvik v Infanterie-Regiment Nr. 610 a přišel na západní frontu v květnu 1918 s 7. Rheinischen Infanterie-Regiment Nr. 69. V srpnu 1918 byl zraněn šrapnelem, ale zůstal u roty. Jako vojín získal Železný kříž II. třídy. Z armády byl propuštěn v roce 1919. Jako záložník prodělal vojenský výcvik u Brandenburger Infanterie-Regiment 68, 23. Infanterie-Division. Zde byl jako Leutnant der Reserve od roku 1938. Jako dobrovolník působil jako vedoucí skupiny u Reichsluftschutzbund. Po vypuknutí války byl zařazen k Infanterie-Regiment 466, 257. Infanterie-Division a nasazen během tažení v Polsku, poté byl jeho pluk přemístěn na západní frontu koncem roku 1939. Jako Oberleutnant der Reserve a velitel roty se zúčastnil tažení na Západě. V říjnu 1940 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 418, 123. Infanterie-Division, se kterým byl nasazen v červnu 1941 při útoku na severním úseku východní fronty. 21.7.1941 byl vážně zraněn východně od Dünaburgu. Obdržel Železný kříž I. třídy a vrátil se ke svému pluku v dubnu 1942 na frontu k jezeru Ilmeň. Byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Reserve 1.5.1942 a pověřen velením II. praporu. 25.9.1942 byl v obranných bojích opět vážně zraněn. V nemocnici obdržel 7.1.1943 Ritterkreuz. Gratuloval mu říšský ministr práce Franz Seldte. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Major der Reserve a od dubna 1943 do ledna 1945 sloužil jako instruktor a inspektor na Schule IV für Fahnenjunker der Infanterie v Thornu. 3.2.1945 převzal velení nově ustaveného Grenadier-Führernachwuchs-Regiment 1243 v Postupimi a byl přesunut na frontu k Ratiboru o deset dnů později. Byl zabit 19.2.1945 v Eichendorffmühlu při bojích na Odře a pochován 3.3.1945.
Jistebnice, Opařany, Sepekov
Z náměstí městečka Jistebnice vede naučná stezka Jistebnickými sady, která nás kolem kostela sv. Michala zavede k Jistebnické lípě a pak kolem polí a místních rybníků (Nový, Obecní a Chadimák) zpět do městečka. V Jistebnici je i zámek, ale ten je bohužel nepřístupný. Přístupný zámek je však v Opařanech, ten je součástí psychiatrické kliniky pro mládež a u něj je kostel sv. Františka Xaverského a také barokní brána Markéta. Poslední zastávka toho dne byla v Sepekově, kde stojí kostel Jména Panny Marie, bohužel přístupný jen o prázdninách a opevněný jako menší tvrz.
Zámek Opařany - https://cs.wikipedia.org/wiki/Opa%C5%99any_(z%C3%A1mek)
Čarodějnice (The Witches, 2020)
Fantasy / Dobrodružný / Komedie
Režie: Robert Zemeckis
Hrají: Anne Hathaway, Stanley Tucci, Octavia Spencer, Chris Rock, Jahzir Bruno, Codie-Lei Eastick, Charles Edwards, Angus Wright, Simon Manyonda, Anna Devlin, Eugenia Caruso
Zemeckisův vizuálně inovativní film, který přetváří milovaný příběh Dahla pro moderní publikum, vypráví temně humorný a potěšující příběh mladého osiřelého chlapce (Jahzir Bruno), který na konci roku 1967 žije se svou milující babičkou (Octavia Spencer) ve venkovském městě Alabama v Demopolis. Když chlapec a jeho babička narazí na klamně okouzlující, ale velmi ďábelské čarodějnice, babička moudře odvede našeho mladého hrdinu do bohatého přímořského letoviska. Bohužel dorazí přesně ve stejnou dobu, kdy Nejvyšší čarodějnice (Anne Hathaway) shromáždila své přátele z celého světa – v utajení – aby uskutečnila své hanebné plány.
A jo, tak je to v podstatě blbost, ale byly tam momenty, kdy jsem se fakt zasmál a to se počítá :-)
Horažďovice, Prácheň
Z horažďovického náměstí, kterému dominuje kostel sv. Petra a Pavla, vede naučná stezka kolem horažďovického zámku přes Mlýnský potok místními parky kolem řeky Otavy až k jezu Prácheň, kde se řeka a potok rozpojují. Dále kolem řeky přijdeme do vsi Velké Hydčice, kde se přejde přes řeku na druhý břeh a po naučné stezce Velké Hydčice-Prácheň vede cesta zpět nad řekou ke kostelu sv. Klimenta na hradiště Prácheň a zříceninu hradu Prácheň. Pak už se jen kolem statku seběhne zpět do Horažďovic a po nábřeží brankou Kocour zpět na náměstí.
Zámek Horažďovice - https://www.hrady.cz/index.php?OID=2022
Hradiště Prácheň - http://www.archeolog.cz/lokalita/zc-prachen-01/31
Zřícenina hradu Prácheň - https://www.hrady.cz/index.php?OID=345
Generalleutnant Richard Wänker von Dankenschweil
Richard Waenker von Dankenschweil se narodil 12.12.1876 v Todtnau a vstoupil 28.6.1895 do Württemberské armády. Byl zařazen k Badisches Leib-Grenadier-Regiment Nr. 109. 16.2.1896 byl povýšen do hodnosti Fähnrich. Po absolvování Válečné školy byl 18.10.1896 povýšen do hodnosti Sekondeleutnant. 1.1.1899 byla jeho hodnost přejmenována na Leutnant. 1.5.1903 byl jmenován adjutantem praporu. 22.3.1907 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 1.10.1909 se stal adjutantem pluku. 22.3.1910 byl převelen ke Großen Generalstab. 22.3.1912 byl povýšen do hodnosti Hauptmann i.G. V listopadu 1912 byl převelen do štábu XX. Armeekorps. V listopadu 1914 byl převelen do čtábu 37. Division. Koncem února 1916 se stal velitelem praporu v 2. Masurisches Infanterie-Regiment Nr. 147. Na počátku srpna 1916 byl převelen do štábu Heeresgruppe Linsingen. 29.9.1916 byl převelen do štábu 30. Reservekorps. 28.12.1916 byl povýšen do hodnosti Major. Na počátku června 1917 byl převelen do štábu Heeresgruppe Mackensen. Během války obdržel Ritterkreuz des Königlich Preußischen Hausordens mit Schwertern a oba Železné kříže. Na jaře 1919 byl velitelem jednoho praporu Freikorpsu. 1.8.1919 byl převzat do Reichsheer a poslán na Reichswehrministerium v Berlíně. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 byl ve štábu Wehrkreiskommando V. Od podzimu 1920 byl ve štábu 5. Division ve Stuttgartu. V roce 1921 se stal velitelem III. praporu 14. (Badisches) Infanterie-Regiment v Meiningenu. V roce 1922 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant. 1.4.1924 se stal vedoucím II. výcvikového kurzu na Infanterieschule. 1.2.1926 byl povýšen do hodnosti Oberst. Na jaře 1926 byl poslán do štábu 14. (Bad.) Infanterie-Regiment v Konstanzi. 1.2.1927 se stal velitelem 14. (Bad.) Infanterie-Regiment. V roce 1928 byl jmenován také do funkce Landeskommandant Baden. 1.11.1928 se stal náčelníkem štábu Gruppenkommando 2 v Kasselu. 1.6.1929 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Dále zastával pozici Landeskommandant Baden. 1.2.1930 byl jmenován do funkce Infanterieführer V ve Stuttgartu. 31.10.1930 byl penzionován v hodnosti Generalleutnant. Zemřel 22.1.1937.
General der Artillerie Kurt Wäger
Kurt Wäger se narodil 6.2.1893 v Berlíně-Schönebergu a 3.4.1911 vstoupil jako Fähnrich do císařské armády. Byl zařazen k 2. Pommersches Feldartillerie-Regiment Nr. 17. 18.8.1912 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Během první světové války byl velitelem čety a baterie a také adjutantem pluku. 28.11.1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. Během války získal oba Železné kříže. Po válce byl převzat do Reichsheer. V 200.000 Mann-Übergangsheer na jaře 1920 patřil k Reichswehr-Artillerie-Regiment 2. V 100.000 Mann-Heer Reichswehr byl u 2.(Preuß.) Artillerie-Regiment. V letech 1924 a 1925 byl u 6. baterie ve Schwerinu. Na podzim 1925 se stal adjutantem pluku. 1.2.1926 byl povýšen do hodnosti Hauptmann. 1.5.1929 se stal velitelem 13. (jízdní) baterie 3. (Preuß.) Artillerie-Regiment v Postupimi. 1.10.1933 byl převelen do štábu opevnění u Oppeln. Koncem roku 1933 byl štáb přejmenován na Grenzabschnitts-Kommando Oppeln. 1.7.1934 byl povýšen do hodnosti Major. V roce 1935 byl převelen do štábu Infanterieführer VI v Brémách. 15.10.1935 se stal náčelníkem štábu 22. Infanterie-Division. 1.1.1937 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant i.G. V létě 1937 byl převelen do štábu Heereswaffenamt (WaA), Oberkommando des Heeres v Berlíně. Ještě to léto byl jmenován náčelníkem tohoto štábu. 1.4.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst. 15.2.1941 se stal náčelníkem štábu LIII. Armeekorps. 19.1.1942 byl jmenován náčelníkem štábu 18. Armee. 1.2.1942 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Koncem listopadu 1942 byl odvelen na Reichsministerium für Bewaffnung und Munition. Zde se stal náčelníkem Rüstungsamt. Současně byl zodpovědný za nasazení pracovních sil u Erprobungs- und Versuchsstelle. 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant a 1.10.1944 do hodnosti General der Artillerie. Koncem roku 1944 obdržel Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern. Koncem ledna 1945 byl jmenován velícím generálem V. Armeekorps. Na konci války padl do spojeneckého zajetí, ze kterého byl propuštěn v roce 1948. Zemřel 18.6.1952 ve Winsenu.
General der Infanterie Alfred Wäger
Alfred Wäger se narodil 17.8.1883 v Bambergu a vstoupil 15.7.1901 jako Fahnenjunker do Königlich Bayerische Armee. Byl zařazen k 19. Königlich Bayerisches Infanterie-Regiment. 9.3.1903 byl povýšen do hodnosti Leutnant a ještě před válkou do hodnosti Oberleutnant. Během války byl povýšen do hodnosti Hauptmann a získal oba Železné kříže. Během války byl kromě svého pluku v Generálním štábu. Po válce byl převzat do Reichsheer. Na jaře 1920 byl zařazen k Wehrkreiskommando VII. Současně byl členem Mírové komise v Mnichově. Na podzim 1920 byl převelen k 7. Division, ale zůstal členem komise. 1.4.1923 byl povýšen do hodnosti Major. Na jaře 1924 byl převelen na Reichswehrministerium, k Truppenamt (TA), Heeres-Transportabteilung (T 7). V letech 1927 a 1928 byl po zákazu oddělení u Gruppe IV, Heeres-Abteilung (T 1), Truppenamt (TA), Reichswehrministerium. 1.2.1929 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a stal se velitelem I. praporu 19. (Bayer.) Infanterie-Regiment. 1.10.1931 byl povýšen do hodnosti Oberst. Na jaře 1932 se stal náčelníkem štábu 7. Division. 1.11.1933 byl jmenován velitelem Regensburgu. 1.4.1934 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. 15.10.1935 se stal velitelem 10. Infanterie-Division. 1.3.1936 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 1.3.1938 předal velení divize. 1.8.1938 byl jmenován do velení Grenztruppe Oberrhein. 1.11.1938 byl povýšen do hodnosti General der Infanterie a stal se velícím generálem Grenztruppe Oberrhein. 26.8.1939 byl nasazen na západní hranici Německa. 17.9.1939 byl jeho štáb přejmenován na XXV. Armeekorps. 6.11.1939 se stal velícím generálem XXVII. Armeekorps. Také s tímto sborem zůstal na západní hranici. 15.6.1940 zahájil v rámci 7. Armee postup přes Rýn u Schönau, Markolsheimu a Breisachu. Po tvrdých bojích prolomil Maginotovu linii a obsadil Colmar. Na podzim 1941 byl jeho sbor přeložen na střední úsek východní fronty. 23.12.1941 byl přeložen do Führerreserve. 31.8.1942 byl penzionován. Zemřel 9.7.1956 v Baden Badenu.
Jana Součková: Starověký Přední Východ
Kniha seznamuje s jednotlivými kulturami, jež se střídaly na území Mezopotámie, Malé Asie, Sýrie a Iránu. Zachycuje život tehdejšího člověka v nejrůznějších oblastech jeho činnosti.
Kniha z roku 1979, která se dá sehnat již jen v antikvariátech a která seznamuje čtenáře hlavně bohatou obrazovou přílohou s dějinami Sumeru, Babylónie, Asýrie a dalších států starověkého světa.
Fukushima 50 (2020)
Drama
Režie: Securó Wakamacu
Hrají: Ken Watanabe, Kóiči Sató, Hidetaka Jošioka, Naoto Ogata, Šóhei Hino, Micuru Hirata, Masato Hagiwara, Riho Jošioka, Takumi Saitó, Jasuko Tomita, Širó Sano, Narumi Jasuda
Fukushima 50 je japonské filmové drama založené na skutečných údálostech. Děj pojednává o skupince zaměstnanců pověřených v zabránění výbuchu jaderné elektrárny Fukushima Daiichi, která byla poškozena težkým zemětřesením a následnými tsunami v roce 2011.
Ano, není to Černobyl, který asi hned tak mít konkurenci nebude. Ale přesto, skoro dvě hodiny napětí a je někdy zábavné vidět, jak jsou Japonci jiní a že vlastně takový rozdíl od Černobylu v provozu elektrárny také nebyl.
