Major der Reserve Herbert Weiss

Herbert Weiss se narodil 1.11.1899 v Drážďanech. Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do pruské armády. Prodělal výcvik v Infanterie-Regiment Nr. 610 a přišel na západní frontu v květnu 1918 s 7. Rheinischen Infanterie-Regiment Nr. 69. V srpnu 1918 byl zraněn šrapnelem, ale zůstal u roty. Jako vojín získal Železný kříž II. třídy. Z armády byl propuštěn v roce 1919. Jako záložník prodělal vojenský výcvik u Brandenburger Infanterie-Regiment 68, 23. Infanterie-Division. Zde byl jako Leutnant der Reserve od roku 1938. Jako dobrovolník působil jako vedoucí skupiny u Reichsluftschutzbund. Po vypuknutí války byl zařazen k Infanterie-Regiment 466, 257. Infanterie-Division a nasazen během tažení v Polsku, poté byl jeho pluk přemístěn na západní frontu koncem roku 1939. Jako Oberleutnant der Reserve a velitel roty se zúčastnil tažení na Západě. V říjnu 1940 se stal velitelem roty v Infanterie-Regiment 418, 123. Infanterie-Division, se kterým byl nasazen v červnu 1941 při útoku na severním úseku východní fronty. 21.7.1941 byl vážně zraněn východně od Dünaburgu. Obdržel Železný kříž I. třídy a vrátil se ke svému pluku v dubnu 1942 na frontu k jezeru Ilmeň. Byl povýšen do hodnosti Hauptmann der Reserve 1.5.1942 a pověřen velením II. praporu. 25.9.1942 byl v obranných bojích opět vážně zraněn. V nemocnici obdržel 7.1.1943 Ritterkreuz. Gratuloval mu říšský ministr práce Franz Seldte. 1.3.1943 byl povýšen do hodnosti Major der Reserve a od dubna 1943 do ledna 1945 sloužil jako instruktor a inspektor na Schule IV für Fahnenjunker der Infanterie v Thornu. 3.2.1945 převzal velení nově ustaveného Grenadier-Führernachwuchs-Regiment 1243 v Postupimi a byl přesunut na frontu k Ratiboru o deset dnů později. Byl zabit 19.2.1945 v Eichendorffmühlu při bojích na Odře a pochován 3.3.1945.