Martin Jensen: Královi psi

Za časů, kdy Británie byla plná znesvářených kmenů a nejdůležitějšími znaky mužnosti bylo mít syna a dlouhé copy, se nedaleko Oxfordu potkali Winston, bývalý mnich, který se posléze stal úspěšným malířem, a Halfdan, mladý svůdce a floutek, jenž díky válečným půtkám přišel o veškerý majetek. A jak už to v dobrých příbězích bývá, souhra okolností a intrik spojí nejenom jejich cesty, ale dovede je až před krále, který je pověří důležitým úkolem – spravedlivě vyřešit vraždu saského velmože.

Celkem slušná a vtipně napsaná detektivka z doby vikingské okupace Anglie.

The Beach House (2019)

Sci-Fi / Horor

Režie: Jeffrey A. Brown

Hrají: Liana Liberato, Noah Le Gros, Jake Weber, Maryanne Nagel

Mladý milenecký pár přijíždí do osamoceného domu na jedné z pláží východního pobřeží USA. S příslibem prázdnin mimo civilizaci se těší na společně strávené chvíle o samotě, ovšem nalézají v domku postarší pár, který v něm také má v plánu přebývat - to je ovšem ještě ten nejmenší problém, protože z moře na ně všechny číhá daleko děsivější hrozba.

On je to tedy spíše než horor nebo sci-fi katastrofický film o konci života, jak ho známe, aspoň toho u pobřeží a i když jsme to chtěl po prvních 15 minutách vypnout, nakonec to tak zlé nebylo.

Девятая (The Ninth, 2019)

Thriller / Dobrodružný

Režie: Nikolaj Chomeriki

Hrají: Jevgenij Cyganov, Daisy Head, Marija Skuratova, Dmitrij Lysenkov, Jurij Kolokolnikov, Igor Grabuzov, Jevgenij Tkačuk, Vilen Babičev, Jevgenij Anisimov, Maxim Al-Names

Ruský thriller na způsob Sherlocka Holmese a nebyl úplně špatný, co se nedostávalo postavám, to dořešil příběh. A ten byl hodně temný...

Jan Bauer: Ďábel Valdštejn

Jen málokteré postavě našich dějin se dostalo takové pozornosti historiků, spisovatelů a umělců jako frýdlantskému vévodovi a generalissimovi císařských vojsk Albrechtovi z Valdštejna. Jeho vskutku mimořádný a dramatický osud, který jako by předem narýsoval horoskop významného astronoma, matematika a tehdy také astrologa Johanna Keplera, nás dodnes nepřestává vzrušovat. Zdá se, že je naplněn podivuhodným tajemstvím. Máloco tak fascinuje jako Valdštejnův závratný vzestup až do nejvyšších pater světské moci a slávy, po němž následuje strmý pád s cejchem zrádce a vyvrhele. Měl oprávněnou šanci stát se největším vojevůdcem třicetileté války, údajně sahal i po české královské koruně, skončil však jako „notorický říšský rebel“, pro kterého neexistoval jiný trest než zákeřná smrt z rukou irského žoldnéře. Ano, Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, jak znělo celé jeho jméno, svým pozemským životem i posmrtným věhlasem daleko překročil české hranice. Vždyť jen do roku 1910 prý obsahovala valdštejnská bibliografie přes dva a půl tisíce titulů! Jaký byl ale vévoda frýdlantský doopravdy, poodhrneme-li všeobecně rozšířenou – a obvykle nelichotivou – legendu? Na to jeho čtivým životopisem odpovídá známý spisovatel a popularizátor historie Jan Bauer. A jak je jeho dobrým zvykem, dokáže se ponořit pod „oficiální“ fakta, aby pro nás vykreslil nadčasovou osobnost, která ani zdaleka nebyla jen temná a negativní. Vždyť – jak autor píše – Valdštejn sice byl mimořádně domýšlivý, arogantní a bezohledný, ale míval i příjemnější tvář (o níž se většinou mlčí). 

Tahle knížka sice nepřináší nic nového, zato se výborně čte :-)

General der Gebirgstruppen Julius Ringel 

Julius Ringel se narodil 16.11.1889 ve Völkermarktu v Rakousku a vstoupil na vojenskou akademii ve Vídni v roce 1905, graduoval 18.8.1909. Byl přidělen ke k.u.k. Landwehr Infanterie-Regiment 4 a povýšen do hodnosti Leutnant. Po vypuknutí první světové války sloužil u Gebirgs-Schützen-Regiment 2, zúčastnil se operací v Haliči a Italských Alpách, v roce 1918 se dostal do zajetí. Po válce se vrátil do Rakouska a po bojích na jižní hranici byl zařazen do rakouské armády, kde byl povýšen v roce 1930 do hodnosti Major a v roce 1932 do hodnosti Oberstleutnant. V roce 1934 byl zařazen k 5. Gebirgsjäger-Brigade. Po připojení Rakouska k Německu byl zařazen k 3. Gebirgs-Division, 1.2.1939 byl povýšen do hodnosti Oberst a převzal velení Infanterie-Regiment 74. Na začátku druhé světové války byl převelen k 268. Infanterie-Division, kde převzal v říjnu 1939 velení Infanterie-Regiment 266 a velel mu během tažení ve Francii. Vrátil se k 3. Gebirgs-Division, její velení převzal 14.6.1940. 1.11.1940 převzal velení nové 5. Gebirgs-Division, které velel do 10.2.1944. Zúčastnil s e sní bojů v Řecku, na Krétě a na východní frontě a 13.6.1941 obdržel Rytířský kříž a 25.10.1943 Dubové listy. V prosinci 1943 se jeho divize přesunula do Cassina. 31.3.1944 převzal velení LXIX. Armee-Korps v Chorvatsku, kterému velel do 24.6.1944. 21.1.1945 se stal velitelem Wehrkreis XI, kde byl do konce války. Zemřel 10.2.1967.

Půlnoční nebe (The Midnight Sky, 2020)

Drama / Sci-Fi

Režie: George Clooney

Hrají: George Clooney, Caoilinn Springall, Kyle Chandler, Felicity Jones, David Oyelowo, Demián Bichir, Tiffany Boone, Lilja Nótt Þórarinsdóttir

Osamělý vědec v Arktidě spěchá upozornit astronauty, kteří se vracejí z vesmírné mise, na záhadnou celosvětovou katastrofu.

Škoda jen, že se tam nevysvětlilo nic z té katastrofy, jinak to byla taková poklidná pohodička, mně se to líbilo.

Alexandros Papagos

Narozen v Athénách 9.12.1883, Papagos vstoupil na Bruselskou vojenskou akademii v roce 1902 a poté studoval Jezdeckou školu v Ypres. V roce 1911 byl povýšen do hodnosti poručík, zúčastnil se Balkánských válek 1912-13, přidělen ke štábu korunního prince a od roku 1913 pod králem Konstantinem. Poté sloužil u 1. jízdního pluku a ve štábu III. armádního sboru. V roce 1916 byl povýšen do hodnosti major a byl jmenován náčelníkem štábu Jízdní brigády, ale jako royalista byl propuštěn z armády v roce 1917. Povolán do služby byl opět v roce 1920 po volebním vítězství royalistických stran, v hodnosti podplukovník. Sloužil jako náčelník štábu Jízdní brigády a Jízdní divize během tažení proti Turkům, byl ale opět propuštěn v roce 1922 po její katastrofální porážce a následné vojenské vzpouře. Byl opět povolán v roce 1926, v hodnosti plukovník a následující rok byl jmenován velitelem 1. jízdní divize. V roce 1930 byl povýšen do hodnosti generálmajor a o rok později byl jmenován zastupujícím náčelníkem štábu řecké armády. V letech 1933-35 sloužil jako inspektor jezdectva, poté velel I. a III. armádnímu sboru. V roce 1935 byl povýšen do hodnosti generálporučík. Ve stejném roce, spolu s veliteli námořnictva a letectva, svrhnul vládu Panagise Tsaldarise a stal se ministrem vojenství v novém kabinetu Georgiose Kondylise. Zůstal v této roli i ve vládě Konstantinose Demertzise. 5.3.1936 byl jmenován generálním inspektorem armády, 31.7.1936 se stal náčelníkem generálního štábu armády. Po vypuknutí řecko-italské války 28.10.1940 se stal velitelem armády a úspěšně zastavil italský postup v listopadu 1940 a odrazil Italy hluboko do Albánie a odrazil i druhou italskou ofenzívu v březnu 1941. Byl velitelem řecké armády až do kapitulace řecké armády po německé invazi v dubnu 1941. Papagos zůstal v Řecko až do svého zatčení v červenci 1943. Byl osvobozen Američany v květnu 1945.

Bernard Freyberg

Narozen v Richmondu v Anglii 21.3.1889, Freyberg se přestěhoval na Nový Zéland v roce 1891. Po vypuknutí první světové války odjel do Anglie a připojil se k 7th Hood Battalion, Royal Naval Division. Zúčastnil se obrany Antverp v roce 1914, než odjel na Střední Východ a zúčastnil se vylodění u Gallipoli 25.4.1915, kde obdržel Distinguished Service Order. V roce 1916 odjel do Francie se 7th Hood Battalion, v listopadu 1916 převzal dočasně velení praporu na Somme, obdržel Victoria Cross za obsazení Beaucourtu a Beaumont-Hamel. V dubnu 1917, v hodnosti Brigadier General, převzal velení 173rd Brigade, 58th Division, ve věku 27 let byl nejmladší generál britské armády. Byl vyznamenán Řády sv. Michala a sv. Jiří. Vrátil se na frontu v roce 1918, po zranění a velel 88th Brigade, 29th Division během německé jarní ofenzívy, obdržel další stužku k DSO. Na konci války vedl jízdní eskadronu v 7th Dragoon Guards při obsazení mostu v Lessines, minutu před příměřím a obdržel druhou stužku k DSO. Od Francouzů obdržel Croix de Guerre. Mezi válkami byl přijat ke Grenadier Guards v roce 1919, sloužil v různých velitelských a štábních rolích do roku 1937, kdy byl ze zdravotních důvodů penzionován. Přesto se vrátil do aktivní služby v prosinci 1939 poté, co byl požádán novozélandskou vládou a převzal velení New Zealand Expeditionary Force a 2nd New Zealand Division ve Středomoří. Freyberg velel divizi v Řecku v květnu 1941, poté převzal velení všech sil na Krétě. Po evakuaci z Kréty převzal opět velení 2nd NZ Division, tuto pozici držel do konce války, kromě krátké doby, kdy velel New Zealand Corps u Cassina v roce 1944.

Zleva: General Sir Thomas Blamey, Lieutenant General Henry Maitland (‘Jumbo’) Wilson, General Sir Bernard Freyberg VC.

The Silencing (2020)

Akční / Krimi / Thriller

Režie: Robin Pront

Hrají: Nikolaj Coster-Waldau, Annabelle Wallis, Hero Fiennes Tiffin, Melanie Scrofano, Shaun Smyth, Zahn McClarnon, Josh Cruddas, Brielle Robillard, Danielle Ryan

Poměrně slušný thriller z prostředí lesů amerických indiánských rezervací a každý sériový vrah má svůj pochopitelný důvod, tenhle je navíc poměrně stylový.

Iven MacKay

Iven MacKay se narodil 7.4.1882 v Graftonu, New South Wales, Austrálie. V roce 1911 obdržel hodnost Lieutenant jako učitel na Cadet Corps, o dva roky později byl přesunut do armády a stal se adjutantem 26th Infantry Battalion v červenci 1913. Na začátku první světové války byl v hodnosti Captain umístěn u 4th Battalionu jako jeho adjutant, ale zmeškal nasazení praporu, protože se zranil při nehodě. Připojil se k jednotce na počátku roku 1915 jako dopravní důstojník a pozoroval vylodění u Gallipoli z jedné transportní lodi, nakonec se vylodil v květnu a v srpnu převzal velení roty. Během bitvy u Lone Pine byl zraněn a evakuován na Maltu. Za své nasazení u Lone Pine obdržel Distinguished Service Order. MacKay se vrátil k jednotce v únoru 1916 v Egyptě a o měsíc později byl přepraven na západní frontu. Ve Francii, povýšen do hodnosti Lieutenant Colonel, převzal velení 4th Infantry Battalion ve 1st Division a vedl ho v bitvě u Pozières. Velel mu při postupu k Hindenburgově linii, později převzal dočasné velení 1st Infantry Brigade a za bitvu u Bullecourtu obdržel Distinguished Service Order. MacKay vedl 4th Battalion během bitvy o Broodseinde. V roce 1918 převzal velení 1st Machine Gun Battalion, který vedl v bitvě u Hazebroucku a v srpnu 1918 v bitvě o Amiens. Za své velení obdržel v roce 1919 Řád sv. Michala a sv. Jiří a francouzský Croix de Guerre. Pokračoval po válce ve vojenské službě v hodnosti Brigadier, kdy velel několika brigádám. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti Major General a převzal velení 2nd Division. Po vypuknutí druhé světové války převzal 4.4.1940 velení 6th Division, která byla přepravena do Egypta. V roce 1941 byla divize poslána do Libye, v lednu obsadila Bardii, za což byl jmenován Rytířem Řádu britského impéria. Následovně divize zaútočila a obsadila Tobruk, Dernu a Benghazi. Po tažení v Řecku se MacKay vrátil do Austrálie a převzal velení Home Forces.

Thomas Blamey

Thomas Blamey se narodil 24.1.1884 v Lake Albert, New South Wales, Austrálie. Povoláním učitel, vstoupil do Cadet Instructional Staff australských vojenských sil a měl zodpovědnost za výuku kadetů ve Victorii v roce 1906 jako Lieutenant. Byl povýšen do hodnosti Captain, a poté byl v hodnosti Major přidělen k 12th Brigade Area v roce 1910. Poté sloužil u britské armády na severozápadní hranici Indie. Po vypuknutí první světové války byl nejdříve přidělen k War Office, ale poté byl umístěn k Australian Imperial Force (AIF) jako důstojník generálního štábu ve štábu 1st Division, která připlula do Egypta v listopadu 1914. Blamey se vylodil v Gallipoli 25.4.1915. V červenci byl převelen ke štábu 2nd Division, kde sloužil po zbytek tažení v Gallipoli. Poté se vrátil k 1st Division jako náčelník štábu a byl s ní poslán na západní frontu, než byl hospitalizován v září 1917. V červnu 1918 byl povýšen do hodnosti Brigadier General a poslán do štábu Australian Corps do konce války. Mezi válkami byl Blamey zastupujícím náčelníkem štábu, než převzal v roce 1923 vrchního komisaře policie státu Victoria, propuštěn byl v roce 1936, když se pokoušel zamaskovat důkazy zastřelení superintendenta kriminální policie. V roce 1938 byl jmenován jako zodpovědný za nábor vojáků Commonwealthu. V říjnu 1939 byl Blamey povýšen do hodnosti Lieutenant General a stal se velitelem 6th Division. V únoru 1940 byla vytvořena 7th Division a seskupena s 6th Division do I. Corps, kterému velel Blamey. I. Corps byl umístěn v Palestině, který zde zůstal do 15.2.1941, kdy převzal zodpovědnost za frontu na Kyrenaice. Přesunut do Řecka zde převzal velení všech bojujících sil, ANZAC Corps. Po evakuaci byl jmenován zástupcem velitele Middle East Command. Poté převzal velení AIF a zúčastnil se tažení v Libanonu a Sýrii. V roce 1942 se vrátil do Austrálie a stal se velitelem australských ozbrojených sil, později se stal velitelem spojeneckých obojživelných sil v jihozápadním Pacifiku.

Zleva: General Sir Thomas Blamey, Lieutenant General Henry Maitland (‘Jumbo’) Wilson, General Sir Bernard Freyberg VC.

Zachar Berkut (2019)

Historický / Drama / Válečný

Režie: Achtěm Sejitablajev

Hrají: Tommy Flanagan, Robert Patrick, Alison Doody, Poppy Drayton, Alex MacNicoll, Rocky Myers, Andrij Isajenko, Viktor Ždanov, Erzhan Nurymbet, Alina Kovalenko

Film je adaptací významného díla ukrajinského spisovatele Ivana Franka. Příběh je umístěn do středověku, do roku 1241, a popisuje mongolský vpád do Evropy. Když Zlatá horda dojde do karpatských hor, malá skupina zdejších bojovníků se ji rozhodne zastavit. Mongolský chán volí cestu zrady a podlosti a nachází zrádce přímo mezi místními obyvateli. Pokud se Zlatou hordu nepodaří zastavit, bude postupovat dál a ovládne Evropu.

No, nemyslím úplně, že by pár ukrajinských vesničanů zastavilo mongolskou invazi, nicméně v dnešní době, kdy vypínám skoro každý film nejpozději v půlce, se tohle dalo aspoň dokoukat, i když trval před dvě hodiny.

Richard Best

Richard H. Best se přihlásil na U.S. Naval Academy a graduoval ve třídě 1932. Ensign Best sloužil dva roky na palubě válečné lodi, než prodělal pilotní výcvik v Pensacole. Byl excelentní student a získal svá zlatá křídla v prosinci 1935. To mu vyneslo umístění k Fighting Squadron 2, “Flying Chiefs”. Tvořená většinou poddůstojníky, byla VF-2 považována za nejlepší jednotku námořního letectva. Další dva roky létal Best na dvouplošníku Grumman F3F z USS Lexington. Po 2,5 letech na palubě Lexingtonu byl poslán jako instruktor do Pensacoly. Na jaře 1940 byl Best připraven vrátit se k flotile a překvapil své kolegy, protože chtěl ke střemhlavým bombardérům. Jako profesionál zjistil, že stíhači jsou defenzivní zbraní, zatímco bombardéry ofenzivní. Byl přidělen na letadlovou loď Enterprise a připojil se v červnu k Bombing Squadron 6 (VB-6). Stal se letovým operačním důstojníkem a zdokonaloval své schopnosti při střemhlavém bombardování. Chtěl se stát nejlepším bombardovacím pilotem Pacifické flotily. Brzy dostal příležitost, koncem roku 1941 létal 90 hodin za měsíc. Ráno 7.12.1941 byly Douglasy SBD Dauntless z Enterprise zastiženy japonským náletem v Pearl Harboru. Několik Bestových přátel bylo zabito. Best létal s VB-6 při následující operaci Enterprise: údery na atol Kwajalein, ostrov Wake a Marcusův ostrov v únoru a březnu 1942. U Kwajaleinu byl napaden japonskými stíhačkami, které udělaly pár děr do ocasu jeho. V květnu odplula Enterprise na jih, aby se zúčastnila první světové bitvy letadlových lodí, Bitvy v Korálovém moři, ale připlula příliš pozdě. Byl potopen Lexington a poškozen Yorktown a americké letadlové lodě byly odvolány do Pearl Harbor. Během tří dnu byl Yorktown opraven a letadlové lodě byly vyslány k atolu Midway. Enterprise a Hornet operovaly společně, Yorktown měl vlastní uskupení, proti nim byly čtyři japonské letadlové lodě. Ale americké letouny ze základny Midway tuto převahu vyrovnávaly. Před bitvou u Midway měl Best nalétáno 2.700 letových hodin a přes 300 přistání na letadlových lodích a byl nově povýšen do velení VB-6. Enterprise měla plnou palubu, 34 SBD, 14 Douglasů TBD a 10 Grummanů F4F. Ale jejich vzlet vyžadoval čas a velitel letecké skupiny, Wade McClusky, vzlétl jen se dvěma eskadrami Dauntlessů. Protože nenašel žádné Japonce na hlášených pozicích, začal McClusky prohledávat oceán. Nepřátelský torpédoborec ho dovedl k lodím admirála Chuichi Naguma. Letouny z Midway zaměstnaly Zera a nechaly tak SBD volné pole. Historici si stále nejsou jisti, zda McClusky přikázal celkový útok, ale 30 Dauntlessů ho následovalo k nejbližší letadlové lodi, Kaga. Best, který se vyhnul srážce s útočícími SBD, přeskupil své dva wingmany a zaútočil na další cíl, Nagumovu vlajkovou loď Akagi. Při útoku ve výšce palubního můstku shodil Best půltunovou bombu do palubního hangáru a zapálil palivo a munici. Jeho wingmani dosáhli podobných zásahů a Akagi byla zničena. Stejně tak Kaga. A Soryu se stala cílem úderu letounů z Yorktownu. Ale bitva pokračovala. Když byla objevena zbývající letadlová loď, Hiryu, Best vedl přeživší z VB-6 z poškozeného Yorktownu. Odpoledne provedl druhý útok dne a dosáhl druhého zásahu. Všechny čtyři japonské letadlové lodě byly zničeny a bitva skončila ztrátou Yorktownu 7.6. Byl to ale také konec bojové kariéry Dicka Besta. Tu noc začal kašlat krev, což bylo výsledkem používání dýchacího systému, což aktivovalo latentní tuberkulózu. Byl propuštěn z námořnictva ze zdravotních důvodů v roce 1944. Zemřel v roce 2001.

Bestův Douglas SBD útočí na Akagi.

Bod obratu, Best a jeho eskadra odlétají po zásahu Akagi a Kagy.

Generál Archibald Wavell 

Generál Archibald Wavell se narodil 5.5.1883. Prodělal výuku na Royal Military College Sandhurst. Poté byl v roce 1901 zařazen k Black Watch, bojoval v Druhé búrské válce, poté byl přesunut do Indie a bojoval v roce 1908 v údolí Bazar. V letech 1914–15 sloužil na západní frontě, nejdříve ve štábu British Expeditionary Force, poté byl umístěn k 9th Infantry Brigade, byl zraněn a ztratil své levé oko v Druhé bitvě u Yper v roce 1915, kde získal Military Cross. V roce 1916 byl přidělen k ruské armádě na Kavkaze, v roce 1917 ke štábu Egyptian Expeditionary Force. Po válce zastával různé pozice, v roce 1930 převzal velení 6th Infantry Brigade, 3rd Infantry Division. V roce 1932 se stal styčným důstojníkem u krále. V roce 1933 byl povýšen do hodnosti Major General, následující rok byl jmenován velitelem 2nd Division. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti Lieutenant General a poslán do Palestiny jako velitel britských sil v Palestině a Transjordánsku. V roce 1938 se stal velitelem Southern Command. V červenci 1939 byl jmenován velitelem Middle East Command a povýšen do hodnosti General. Během prvních let války byl Wavell zodpovědný nejen za obranu Egypta a Kyrenaiky, ale poskytoval jednotky pro obranu Britského Somálska, Eritree, tažení v Řecku, obrany Kréty a invazi do Sýrie a Libanonu. Byl odvolán Churchillem po selhání operace Battleaxe a poslán do Indie jako její velitel.

Aethernaeum: Wanderungen durch den Daemmerwald (2013), Naturmystik (2015), Zwischen zwei Welten (2016, EP)

Dvě LP a EP německé folk/black metalové kapely z Berlína, hrající v letech 2013-2017. Hrála ve složení Alexander Paul Blake (baskytara, kytara, klávesy, zpěv), Markus Freitag (cello), Hendrik Wodynski (bicí), Marco Eckstein (kytara) a Motte (kytara).

Philip Kerr: Krvavé diamanty

Krvavé diamanty byly prvním románem dnes již slavného britského autora Philipa Kerra a patří k jeho volné detektivní trilogii odehrávající se v Berlíně třicátých a čtyřicátých let. Soukromý detektiv Bernhard Gunther má nového klienta, bohatého továrníka Sixe. Jeho dcera byla spolu se svým manželem zavražděna a z jejího sejfu zmizely drahocenné šperky. Six chce, aby Gunther našel šperky a pokud to půjde, tak i vraha. Stopa se ovšem ztrácí v kruzích těch nejvlivnějších osob a "Bernie" Gunther začíná některým z nich pořádně vadit.

Jako detektivka čtivé, nicméně je tam spousta historických nepřesností o Třetí říši a to mi na konci začínalo dost vadit, nehledě na to, že už jsme v polovině věděl, jak to vlastně je.

Ad Hominem: Dictator - A Monument Of Glory (2009), Antitheist (2015), Napalm For All (2018)

Poslední tři LP francouzského black metalového hudebníka Kaiser Wodhanaze, skládajícího od roku 1998.

Volturyon: Xenogenesis (2020)

Čtvrté LP švédské death metalové kapely z Borlänge, hrající od roku 2007. Hraje ve složení Christian "Crille" Netzell (bicí), Johan Gustafsson (kytara) a Mikko Voutilainen (zpěv).

The Bishop of Hexen: The Death Masquerade (2020)

Třetí LP izraelské symfonické black metalové kapely z Tel Avivu, hrající od roku 1994. Hraje ve složení Ariel Eshcar (kytara), Avicious (kytara, baskytara), Dimrost (klávesy) a Lord Koder (zpěv, bicí).

Stíny plamenů: Záře zápalných šňůr (2020)

Nejnovější LP plzeňské black metalové kapely, hrající od roku 1998. Hraje ve složení Lord Sheafraidh (bicí), Lord Egon (kytara), Lord Morbivod (kytara, baskytara, zpěv) a Lord Opat (kytara).

Robert Masello: Vigilie

Pod hladinou jednoho italského jezera leží jeskyně, která skrývá tajemství. Náhodou v ní je objevena zkamenělina starší než svět sám. V izraelské poušti dojde k nálezu prastarého svitku, po němž vědci pátrají celá staletí. Jeden nález odhaluje tajemství nebes, druhý prorokuje blížící se příchod pekla. Společně však uvolní nepředstavitelnou moc. Úkol rozluštit význam obou připadne paleontologovi Carteru Coxovi, muži, který je oddán vědě a na jehož víru v empirii síly zla drtivě zaútočí.

Knížka je určitě čtivá, ale je to hrozná blbost a ten čekaný závěr...

Dan Simmons: Černé léto

Píše se léto roku 1960. Chlapce šesté třídy z Elm Havenu ve státě Illinois spojí mocné a kouzelné pouto, které nerozdělí ani útrapy dospělosti. Jejich přátelství projde ohněm uprostřed kukuřičných polí, v době prvních flirtů s místními dívkami. Z tichých koutů staré střední školy – pevnosti, kde jsou cítit mahagonové rakve – se zvedá neviditelné zlo. Mike, Dale, Duane, Harlen a Kevin se vrhají do války bez hranic a slitování, do války, kde věčný nepřítel vládne noci…

Vynikající a čtivá knížka, kde zlo přichází s borgijským zvonem v místní škole, který je vtělením Osirise a snaží se, jak jinak, ovládnout svět..

Putrid Offal: Sicknesses Obsessions (2020)

Druhé LP francouzské death metal/grindcore kapely z Douchy-les-Mines, hrající od roku 1990 do roku 1995 a pak opět od roku 2013. Hraje ve složení Laye Louhenapessy (bicí), Fred Houriez (baskytara), Franck Peiffer (kytara, zpěv) a Philippe Reinhalter (kytara).

2 cm Flak 38 L/55 auf PzKpfw 38(t) Ausf. L – Flakpanzer 38(t) 

Vozidlo vzniklo v roce 1943 jako improvizované samohybné protiletadlové dělo, určené pro protiletadlovou obranu tankových a motorizovaných jednotek před útoky stíhacích bombardérů. Bylo to dočasné vozidlo, než bude vyráběno protiletadlové dělo na podvozku tanku PzKpfw IV. 2 cm Flak 38 L/55 auf PzKpfw 38(t) Ausf. L – Flakpanzer 38(t) měl tvořit výzbrojn jednotek do nasazení nových vozidel. Nebylo plánováno zahájení velkosériové výroby. 15.10.1943 vydla Hitler rozkaz na přeprapracování 150 samohybných děl na podvozku PzKpfw 38(t) na samohybná protiletadlová děla. Nedlouho potom obdržely pražské závody BMM objednávku na konstrukci tzv. protiletadlového tanku. Vozidlo mělo být vyrobeno na podvozku samohybných děl Marder a Grille, tzv. Ausführung L typ 141 M. Po vyrobení dřevěné makety bylo přikročeno k sériové výrobě. Vozidla Flakpanzer 38(t) byla vyráběna s jinými vozidly v BMM Praze. V listopadu 1943 bylo yvrobeno 50 vozidel, v prosinci 51 a v lednu 1944 27 vozidel. Posledních 13 kusů bylo vyrobeno v únoru 1944. 16.12.1943 byl sériový Flakpanzer 38(t) představen Hitlerovi na polygonu v Arys. Celkem bylo jednotkám předáno 141 Flakpanzer 38(t). Protiletadlová děla byla na počátku roku 1944 nasazena u Panzerwaffe i u Waffen SS. V červnu 1944 byla tato děla nasazena u 1. SS Panzer Division LSSAH, 2. SS Panzer Division Das Reich a 12. SS Panzer Division Hitlerjugend, 17. SS Panzergrenadier Division Götz von Berlichingen, 2. Panzer Division, 21. Panzer Division a Panzer Lehr Division. Všechny jednotky byly nasazeny na západní frontě. Nasazení těchto děl nebylo náhodné. Německé velení mělo zprávy o nasazení spojeneckých stíhacích bombardérů, které byly smrtelným nebezpečím pro německé formace, a proto byly děly vybaveny ty nejcennější jednotky. Celkem bylo u bojových jednotek asi 100 protiletadlových děl, zbývající byly v záloze, nebo byly nasazeny po 2-5 vozidlech u dalších jednotek. V červenci 1944 po přesunu z Itálie do Polska, obdržel 8 děl Flakpanzer 38(t) II./Panzer Regiment Hermann Göring z Fallschirmpanzer Division Hermann Göring. Během bojů v Normandii byla tato slabě pancéřovaná a je jedním 20 mm dělem vyzbrojená vozidla hlavním cílem nepřátelských letadel. 2. SS Panzer Division Das Reich ztratila do 7.7.1944 6 Flakpanzer 38(t) a do konce července zbývajících šest vozidel toho typu. 7.6.1944 ztratila 12. SS Panzer Division Hitlerjugend jeden Flakpanzer 38(t) a následující den další dva. V březnu 1945 již prakticky žádná tato vozidla ve výzbroji německých jednotek nebyla.    

Generalleutnant August Wagner

August Wagner se narodil 26.1.1884 v Mnichově a vstoupil 18.6.1906 jako Fahnenjunker do bavorského 3. Infanterie-Regiment Prinz Karl von Bayern. 16.2.1907 byl povýšen do hodnosti Fähnrich a 9.3.1908 do hodnosti Leutnant. Na začátku války byl velitelem čety v kulometné rotě pluku. 25.9.1914 převzal velení kulometné roty a 30.11.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant. 18.3.1916 byl jmenovýn velitelem kulometných jednotek 3. Infanterie-Division. Současně byl vedoucím kulometných kurzů u 11. Infanterie-Division. 17.8.1916 se stal velitelem 2. kulometné roty bavorského 3. Infanterie-Regiment Prinz Karl von Bayern a 4.12.1916 kulometným důstojníkem ve štábu pluku. 17.4.1917 byl povýšen do hodnosti Hauptmann, 4.6.1917 byl zraněn. Po uzdravení se stal 18.8.1917 velitelem 3. záložní kulometné roty. 20.1.1918 se vrátil do štábu pluku jako kulometný důstojník. 18.4.1918 se stal velitelem II. praporu. 15.6.1918 byl převelen do záložní roty a 20.9.1918 se stal pověřencem AOK 19 u Zkušební komise. 14.11. až 28.11.1918 se stal zastupujícím starostou Augsburgu, od 18.12.1918 do konce února 1919 byl opět velitelem II. praporu. 29.4.1919 se přihlásil do Freikorps Bogendörfer, 15.11.1919 byl převzat do štábu I./Reichswehr-Infanterie-Regiment 42. 31.12.1920 byl propuštěn z armády. 5.2.1921 byl Hauptmann Wagner přijat opět do armády ke Kraftfahr-Abteilung 7. 5.3. až 22.11.1921 sloužil u Reichswehr-Infanterie-Regiment 20 a poté se vrátil jako velitel roty ke Kraftfahr-Abteilung 7. 1.10.1922 byl převelen k Sanitätsabteilung 7. 1.10.1925 se vrátil ke Kraftfahr-Abteilung 7, 1.1.1929 byl povýšen do hodnosti Major. 1.4.1930 byl pověřen velením oddílu. 1.10.1930 byl převelen k Sanitäts-Abteilung 7 a 1.11.1930 se stal velitelem Kraftfahr-Abteilung 5. 1.4.1933 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant a 1.5.1933 byl převelen do štábu 7. Division. 1.10.1934 se stal velitelem Panzerabwehrtruppe VII a 1.4.1935 byl povýšen do hodnosti Oberst. 1.4.1938 byl jmenován do funkce Höherer Panzerabwehr-Offizier 5 a 1.8.1938 povýšen do hodnosti Generalmajor. Na počátku války byl nasazen dopravní důstojník u 7. Armee a 1.8.1940 byl povýšen do hodnosti Generalleutnant. 15.6.1941 byl přeložen do Führerreserve. Současně byl jmenován do funkce u Feldzeug-Inspektion V. 15.3.1943 byl jmenován inspektorem Wehr-Ersatz-Inspektion Nürnberg. Tento post zastával do konce války. Poté padl do spojeneckého zajetí, propuštěn byl v roce 1947. Zemřel 13.5.1956 v Tegernsee.

Generalmajor Otto Wagener 

Otto Wagener se narodil 29.4.1888 v Durlachu a vstoupil 9.7.1906 jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment Margraf Ludwig Wilhelm (3. Badisches) Nr. 111. 18.11.1907 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Na počátku roku 1914 byl odvelen na Válečnou akademii. Současně od července 1914 prodělal letecký pozorovací kurz na Heeresschule Döberitz. 1.8.1914 se stal adjutantem 55. Reserve-Infanterie-Brigade a 8.11.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 18.12.1915 do hodnosti Hauptmann. 1.2.1916 až 10.7.1916 velel Reserve-Infanterie-Regiment 110. Poté byl převelen do štábu Armeegruppe von Stein a 7.12.1916 do štábu 5. Armee. V květnu 1918 stanul před čestným soudem, který rozhodl o jeho propuštění z armády. V roce 1919 vstoupil do Freikorpsu na hranicích s Polskem. V polovině roku 1919 se přesunul do Pobaltí a stal se náčelníkem štábu Deutsches Legion, který byl ustaven 25.8.1919 v Mitau a velel mu Kapitän zur See Sievert. Když v listopadu padl v boji, převzal velení Wagener. V bojích u Kekkau byl těžce zraněn. Po vyklizení Pobaltí se Wagenerův Freikorps přesunul do Slezska, poté do Porúří a do února 1922 byl v Sasku. V roce 1920 se Wagener zúčastnil Kappova puče, za což byl zatčen v Karlsruhe. Již od roku 1923 byl členem SA. 1.10.1929 až 31.12.1930 byl náčelníkem štábu Obersten SA-Führer (OSAF) Franze Pfeffera von Salomon. 1.10.1929 vstoupil do NSDAP (č. 159.203). Od října 1929 do 13.7.1933 patřil k říšskému vedení NSDAP. Od konce srpna 1930 do 31.12.1930 vedl SA jako Oberster SA-Führer (OSAF). Od ledna 1931 do června 1932 vedl Reichs-Organisationsabteilung II, Wirtschaftspolitische Abteilung v NSDAP. V propagandě NS-Wirtschaftspolitik se zúčastnil jako vydavatel Wirtschaftspoltischen Briefe a založil Wirtschaftspolitischen Pressedienst. V prosinci 1931 byl povýšen do hodnosti SA-Gruppenführer a od června do září 1932 vedl Hauptabteilung IV, Wirtschaftspolitik v Reichsleitung NSDAP. Poté byl u Adolfa Hitlera do dubna 1933 jako Poradce pro zvláštní záležitosti. V dubnu 1933 převzal Wagener vedení Wirtschaftspolitischen Hauptamtes der NSDAP. 1.4.1933 obsadil Wagener s jednotkou SA sídlo Reichsverbandes der Deutschen Industrie (RDI). Wagener si vynutil rezignaci předsedy představenstva Ludwiga Kastla a odvolání místopředsedy Paula Silverberga, který byl židovského původu. Zbytek vedení musel složit slib loajality a tehdejší ministr průmyslu, Alfred Hugenberg, musel Wagenerův postup legitimovat a jmenovat Wagenera a jednoho člena DNVP říšskými komisaři pro průmysl. Od dubna do července 1933 zastával také funkci vládního komisaře u vedení RDI. Otto Wagener byl svými příznivci považován za budoucího ministra hospodářství a když Alfred Hugenberg 26.6.1933 rezignoval, vyzval je Wagener, aby intervenovali v jeho prospěch. Krátce před jeho jmenováním odhalil Hermann Göring jeho intriky a Wagener upadl u Hitlera v nemilost. Hitler, který ho chtěl jmenovat státním sekretářem na ministerstvu průmyslu, ho obvinil z jeho intrik a někteří jeho spolupracovníci byli zatčeni. Wagener sám zatčen nebyl, ale ztratil u Hitlera veškerý vliv. 30.6.1933 se musel vzdát funkce říšského komisaře, také díky tlaku nového ministra Kurta Schmitta. Schmitt zbavil Wagenera jeho funkce a zrušil všechna jeho opatření. Během Röhmova puče byl Wagener zatčen a jen náhodou unikl zastřelení, poté se odstěhoval na hospodářství své ženy. V roce 1937 vstoupil opět do SA, s hodností Gruppenführer z.b.V. 1.4.1940 byl jako Hauptmann převzat do Wehrmacht a stal se ordonančním důstojníkem ve štábu 6. Armee. 12.5.1940 byl nasazen jako pomocník náčelníka štábu 6. Armee a 1.9.1940 se stal náčelníkem štábu 232. Infanterie-Division. 15.3.1941 byl povýšen do hodnosti Major a 1.6.1942 do hodnosti Oberstleutnant. V lednu 1943 se stal velitelem Sicherungs-Regiment 177 a 1.8.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst. 12.2.1944 byl pověřen velením 454. Sicherungs-Division. 6.5.1944 byl převeden do Führer-Reserve a 20.7.1944 byl v rámci operace Marita jmenován velitelem oblasti Ost-Ägäis a vojenským guvernérem Dodekaneských ostrovů. 1.12.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Když byl na ostrově Rhodos obklíčen britskou flotilou, vyhlásil ho za pevnost. Dále založil koncentrační a internační tábor Kallithea. Na jeho příkaz byli zastřeleni italští váleční zajatci. 5.4.1945 obdržel Ritterkreuz. Na konci války padl do britského zajetí, ze kterého byl v roce 1947 vydán do Itálie. Italský soud ho odsoudil 18.10.1948 k 15 letům vězení. Na prosbu spolkového kancléře Konrada Adenauera byl propuštěn již 4.6.1951. Zemřel 9.8.1971 v Chiemingu.

Generalmajor Carl Wagener 

Carl Wagener se narodil 23.12.1901 ve Stanowitz a vstoupil 25.10.1921 jako Fahnenjunker do Preußische Reiter-Regiment 11. 1.12.1924 byl povýšen do hodnosti Leutnant a stal se velitelem eskadrony v Reiter Regiment 2 a poté byl poslán na Válečnou akademii. V roce 1935 byl povýšen do hodnosti Rittmeister. 10.11.1938 se jako Hauptmann stal náčelníkem štábu 4. leichte Division ve Vídni. 1.1.1940 byl poslán jako učitel taktiky k výcvikovým kurzům Generálního štábu do Berlína. 15.6.1940 se stal náčelníkem štábu 10. Infanterie-Division během tažení na Západě a 1.2.1941 se stal náčelníkem štábu Panzergruppe 3. 1.3.1942 byl povýšen do hodnosti Oberstleutnant i.G. a 1.6.1942 se stal náčelníkem štábu XXXX. Panzerkorps. Za řízení ústupu sboru u Stalingradu obdržel 20.2.1943 Deutsche Kreuz in Gold a 1.1.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst i.G. 1.3.1944 se stal náčelníkem štábu 1. Panzer Armee, obklíčené u Kamence-Podolského. Jednotky z obklíčení vyvedl a za to obdržel 14.5.1944 Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes. 1.10.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor a 15.10.1944 se stal náčelníkem štábu 5. Panzer Armee, kterou připravoval na ofenzívu v Ardenách. Po jejím skončení se stal 16.2.1945 náčelníkem štábu Heeresgruppe B. Zemřel 3.6.1988 v Hannoveru.

Midgard: Tales of Kreia (2020)

Třetí LP ukrajinské folk/viking/death metalové kapely z Kanivu, hrající od roku 2015. Hraje ve složení Skald (zpěv), Truporub (baskytara), Hellboy (bicí), Zen (kytara) a Vader (kytara). 

Mercyless: The Mother Of All Plagues (2020)

Sedmé LP francouzské death/thrash metalové kapely z Mulhouse, hrající od roku 1987. Hraje ve složení Yann Tligui (baskytara), Max Otero (zpěv, kytara), Laurent Michalak (bicí) a Gautier Merklen (kytara).

May The Devil Take You Chapter Two (2020)

Horor

Režie: Timo Tjahjanto

Hrají: Shareefa Daanish, Chelsea Islan, Karina Suwandhi, Ruth Marini, Aurélie Moeremans, Baskara Mahendra, Karina Salim, Hadijah Shahab, Lutesha, Arya Vasco, Widika Sidmore

Za vším stojí démon Ayub a s ním nakonec bojuje Alfie, dotažená sem z prvního dílu. Na mě trochu moc dlouho a nudné, sice strašení je tam pořádně, ale nakonec se to přejí a je to tak nějak pořád stejné.

Konteradmiral-Ing. Max Schenitski

Max Schenitski se narodil 21.3.1894 v Hamburku. 1.10.1913 vstoupil do císařského námořnictva jako Marineingenieuranwärter a byl přidělen k I. Marine Division. 3.1.1914 byl přidělen na palubu bitevní lodě Lothringen. 1.4.1914 byl povýšen do hodnosti Marineingenieuroberanwärter a 21.8.1914 Marineingenieurapplikant. 1.7.1914 byl přidělen na bitevní loď Kaiser. 12.8.1914 byl přidělen k I. Marine Division. 31.12.1914 byl přidělen na bitevní loď Lothringen a 19.3.1916 na bitevní loď Bayern. 1.4.1916 byl povýšen do hodnosti Marineingenieuroberapplikant a 1.10.1916 byl poslán na Inženýrskou důstojnickou školu. 26.9.1917 byl přidělen k I. Marine Division a 28.9.1917 povýšen do hodnosti Marineingenieuraspirant. 7.10.1917 byl přidělen na bitevní loď Markgraf. 21.6.1918 byl přidělen na obrněnou loď Fürst Bismarck. 26.12.1918 byl poslán k I. Marine Division. Za války získal Železný kříž II. třídy. 21.3.1919 byl přidělen na Technické oddělení v Berlíně. 1.10.1919 byl poslán na Námořní školu B. 15.2.1920 byl povýšen do hodnosti Marineingenieuroberaspirant. 21.3.1920 se přihlásil k Freikorpsu a sloužil v III. Marine Brigade von Löwenfeld. 1.6.1920 byl přidělen k Marine Stamm Division Ostsee. 8.7.1920 byl poslán do Námořní školy Kiel-Wik, kde se stal po studiu důstojníkem roty a adjutantem. 10.1.1921 byl povýšen do hodnosti Leutnant (Ing.) a 1.5.1922 do hodnosti Oberleutnant (Ing.). 2.10.1923 byl poslán jako strážní důstojník na lehký křižník Thetis. 14.10.1924 byl dán k dispozici OKM, byl umístěn na technické koleji Charlottenburg. 1.8.1927 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant (Ing.). 1.7.1928 se stal strážním důstojníkem na lehkém křižníku Emden. 24.9.1930 se stal inženýrem na bitevní lodi Hannover. 26.9.1931 se stal velitelem roty na Námořní škole Kiel. 1.4.1933 byl přidělen ke stavbě lodi Admiral Scheer ve Wilhelmshavenu a 1.7.1933 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän (Ing.). 12.11.1934 se stal vrchním inženýrem kapesní bitevní lodi Admiral Scheer. 23.9.1936 se stal štábním důstojníkem Námořní školy Kiel. 1.1.1937 byl povýšen do hodnosti Fregattenkapitän (Ing.). 5.11.1938 se stal inženýrem ve štábu Velitele obrněných lodí, 10.11.1939 inženýrem ve štábu Marine Gruppe Kommando West a 6.3.1940 opět ve štábu Velitele obrněných lodí. 1.2.1939 byl povýšen do hodnosti Kapitän zur See (Ing.). 30.7.1940 byl poslán k Velení flotily. 20.12.1940 se stal inženýrem flotily ve štábu Admirála flotily. 1.2.1941 se stal náčelníkem Oddělení pro pohony ponorek na OKM. 1.4.1943 byl povýšen do hodnosti Konteradmiral (Ing). 23.1.1944 byl přidělen ke štábu loděnic Marine Gruppe Kommando West a 24.3.1944 se stal jeho náčelníkem. 5.10.1944 se stal náčelníkem štábu loděnic u Marine Kommando Norwegen. 1.4.1945 byl dán k dispozici Marine Kommando Ostsee. 7.5.1945 padl v Norsku do britského zajetí, propuštěn byl 12.5.1948. Zemřel 16.2.1977 v Essenu.   

Konteradmiral Hans-Hermann Graf von Schweinitz

Hans-Hermann Graf von Schweinitz se narodil 21.7.1883 v Liebenburgu a vstoupil 10.4.1901 jako Seekadett do císařského námořnictva. Byl zařazen k výcvik na školní loď Stein. 1.4.1902 byl poslán do Námořní školy Mürwick, kde byl 22.4.1902 povýšen do hodnosti Fähnrich zur See. 1.10.1903 byl zařazen na bitevní loď Zähringen. 29.9.1904 byl povýšen do hodnosti Leutnant zur See. 1.10.1906 byl převelen do II. Marine Division. 26.4.1907 byl poslán na parníku Borussia na plavbu do Číny, 27.4.1907 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant zur See. 15.6.1907 se stal strážním důstojníkem na lehkém křižníku Leipzig v Německé Východoasijské křižníkové eskadře. 26.2.1909 se stal strážním důstojníkem na obrněném křižníku Fürst Bismarck. 7.4.1909 se stal strážním důstojníkem na dělovém člunu Tiger. 13.6.1909 se vrátil z Číny na palubě parníku Bülow a 14.6.1909 se stal výcvikovým důstojníkem v II. Werft Division. 31.5.1910 se stal strážním důstojníkem na bitevní lodi Posen. 1.10.1911 se stal strážním důstojníkem na palubě císařské jachty Hohenzollern. 18.11.1912 byl povýšen do hodnosti Kapitänleutnant. Během této služby byl 1.10.1913 až 21.2.1914 na námořní akademii. Před válkou získal vyznamenání Pruský řád Červeného orla 4. třídy, řecký Řád spasitele, Rytíře Zlatého kříže a ruský Řád sv. Stanislava 3. třídy. 1.8.1914 se stal signálním důstojníkem ve štábu velitele Cuxhavenu. 1.5.1915 se stal navigačním důstojníkem na lehkém křižníku Rostock, který byl těžce poškozen a nakonec potopen vlastními torpédovými čluny 1.6.1915 během bitvy u Jutska. 5.6.1916 se stal navigačním důstojníkem na lehkém křižníku Regensburg. 1.7.1916 se stal navigačním důstojníkem na lehkém křižníku Stettin, 12.7.1916 na lehkém křižníku Danzig, 1.10.1916 na lehkém křižníku Regensburg a 29.3.1917 na lehkém křižníku Emden. 1.8.1918 byl zařazen k ponorkovému výcviku na ponorkové škole. 5.10.1918 se stal navigačním důstojníkem na bitevní lodi Markgraf. 8.10.1918 byl převelen k Marine Station Ostsee. Během války získal oba Železné kříže a turecký Železný půlměsíc. 29.3.1919 se stal adjutantem na Inspektorátu námořního vzdělávání a sloužil jako styčný důstojník u Námořní mírové komise. 8.3.1920 byl povýšen do hodnosti Korvettenkapitän. 14.4.1921 byl přidělen k Infanterie Regiment 16. 15.9.1921 byl přidělen ke Küstenabwehr Bataillon III. 1.10.1921 se stal velitelem Küstenabwehr Bataillon IV. 13.11.1924 se stal námořním styčným důstojníkem u Wehrkreis VI v Münsteru. 29.9.1926 se stal velitelem opevnění v ústí Labe a Wesery v Cuxhavenu a 1.10.1926 byl povýšen do hodnsoti Fregattenkapitän. 1.10.1928 byl povýšen do hodnosti Kapitän zur See a 30.9.1931 penzionován z námořnictva v čestné hodnosti Konteradmiral. 1.1.1934 byl reaktivován jako důstojník domobrany. 1.1.1934 jmenován vedoucím Námořní tiskové administrativy na OKM. 1.1.1941 zařazen do aktivní služby jako Konteradmiral. 11.10.1941 jmenován velitelem pobřežní obrany na Ukrajině a 3.11.1941 velitelem pobřežní obrany na Krymu. 1.4.1943 byl dán k dispozici OKM a 30.6.1943 penzionován, ale již 1.7.1943 byl opět k dispozici OKM, i když nebyl povolán do služby. 28.11.1945 byl zajat v Norsku Brity, propuštěn ze zajetí byl 10.10.1947. Zemřel 4.3.1959 v Hamburku. 

Finntroll: Vredesvävd (2020)

Nejnovější LP finské blackened folk metalové kapely z Helsinek, hrající od roku 1998. Hraje ve složení Tundra (baskytara, zpěv), Skrymer (kytara, zpěv), Trollhorn (klávesy, kytara, banjo, zpěv), Routa (kytara, zpěv), Vreth (zpěv), Virta (klávesy) a MörkÖ (bicí).

RAD-Obergeneralarbeitsführer Martin Eisenbeck

Martin Eisenbeck se narodil 13.2.1895 v Trebschen. V roce 1914 se dobrovolně přihlásil do armády a byl zařazen k Infanterie-Regiment von Voight-Rhetz (3. Hannoversches) Nr. 79. Na počátku roku 1915 byl převelen k Ersatz Infanterie Regiment 232 a v květnu 1915 k Ersatz Infanterie Regiment 228. 30.8.1915 byl povýšen do hodnosti Leutanant a během války sloužil jako velitel čety a roty a adjutant. Na konci války padl do britského zajetí, propuštěn byl v prosinci 1919. Během války získal oba Železné kříže a Odznak za zranění ve stříbře. Po válce vstoupil do SA. 15.8.1932 pracoval jako Gauarbeiter RAD v Gau Ostmark, později Arbeits-Abschnitt VIII (Ost Brandenburg). 15.7.1933 byl jmenován do funkce Gauarbeitsführer a stal se vedoucím Arbeits-Abschnitt I (Ost-Preussen). Během války obdržel Válečný kříž za zásluhy s Meči 1. a 2. třídy a 2.2.1945 jako RAD Obergeneralarbeitsführer Rytířský kříž Válečného kříže za zásluhy s Meči. 2.5.1945 byl zatčen Spojenci v Bad Kleinen a propuštěn ze zajetí v květnu 1948.