Generalmajor Otto Wagener 

Otto Wagener se narodil 29.4.1888 v Durlachu a vstoupil 9.7.1906 jako Fahnenjunker do Infanterie-Regiment Margraf Ludwig Wilhelm (3. Badisches) Nr. 111. 18.11.1907 byl povýšen do hodnosti Leutnant. Na počátku roku 1914 byl odvelen na Válečnou akademii. Současně od července 1914 prodělal letecký pozorovací kurz na Heeresschule Döberitz. 1.8.1914 se stal adjutantem 55. Reserve-Infanterie-Brigade a 8.11.1914 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant a 18.12.1915 do hodnosti Hauptmann. 1.2.1916 až 10.7.1916 velel Reserve-Infanterie-Regiment 110. Poté byl převelen do štábu Armeegruppe von Stein a 7.12.1916 do štábu 5. Armee. V květnu 1918 stanul před čestným soudem, který rozhodl o jeho propuštění z armády. V roce 1919 vstoupil do Freikorpsu na hranicích s Polskem. V polovině roku 1919 se přesunul do Pobaltí a stal se náčelníkem štábu Deutsches Legion, který byl ustaven 25.8.1919 v Mitau a velel mu Kapitän zur See Sievert. Když v listopadu padl v boji, převzal velení Wagener. V bojích u Kekkau byl těžce zraněn. Po vyklizení Pobaltí se Wagenerův Freikorps přesunul do Slezska, poté do Porúří a do února 1922 byl v Sasku. V roce 1920 se Wagener zúčastnil Kappova puče, za což byl zatčen v Karlsruhe. Již od roku 1923 byl členem SA. 1.10.1929 až 31.12.1930 byl náčelníkem štábu Obersten SA-Führer (OSAF) Franze Pfeffera von Salomon. 1.10.1929 vstoupil do NSDAP (č. 159.203). Od října 1929 do 13.7.1933 patřil k říšskému vedení NSDAP. Od konce srpna 1930 do 31.12.1930 vedl SA jako Oberster SA-Führer (OSAF). Od ledna 1931 do června 1932 vedl Reichs-Organisationsabteilung II, Wirtschaftspolitische Abteilung v NSDAP. V propagandě NS-Wirtschaftspolitik se zúčastnil jako vydavatel Wirtschaftspoltischen Briefe a založil Wirtschaftspolitischen Pressedienst. V prosinci 1931 byl povýšen do hodnosti SA-Gruppenführer a od června do září 1932 vedl Hauptabteilung IV, Wirtschaftspolitik v Reichsleitung NSDAP. Poté byl u Adolfa Hitlera do dubna 1933 jako Poradce pro zvláštní záležitosti. V dubnu 1933 převzal Wagener vedení Wirtschaftspolitischen Hauptamtes der NSDAP. 1.4.1933 obsadil Wagener s jednotkou SA sídlo Reichsverbandes der Deutschen Industrie (RDI). Wagener si vynutil rezignaci předsedy představenstva Ludwiga Kastla a odvolání místopředsedy Paula Silverberga, který byl židovského původu. Zbytek vedení musel složit slib loajality a tehdejší ministr průmyslu, Alfred Hugenberg, musel Wagenerův postup legitimovat a jmenovat Wagenera a jednoho člena DNVP říšskými komisaři pro průmysl. Od dubna do července 1933 zastával také funkci vládního komisaře u vedení RDI. Otto Wagener byl svými příznivci považován za budoucího ministra hospodářství a když Alfred Hugenberg 26.6.1933 rezignoval, vyzval je Wagener, aby intervenovali v jeho prospěch. Krátce před jeho jmenováním odhalil Hermann Göring jeho intriky a Wagener upadl u Hitlera v nemilost. Hitler, který ho chtěl jmenovat státním sekretářem na ministerstvu průmyslu, ho obvinil z jeho intrik a někteří jeho spolupracovníci byli zatčeni. Wagener sám zatčen nebyl, ale ztratil u Hitlera veškerý vliv. 30.6.1933 se musel vzdát funkce říšského komisaře, také díky tlaku nového ministra Kurta Schmitta. Schmitt zbavil Wagenera jeho funkce a zrušil všechna jeho opatření. Během Röhmova puče byl Wagener zatčen a jen náhodou unikl zastřelení, poté se odstěhoval na hospodářství své ženy. V roce 1937 vstoupil opět do SA, s hodností Gruppenführer z.b.V. 1.4.1940 byl jako Hauptmann převzat do Wehrmacht a stal se ordonančním důstojníkem ve štábu 6. Armee. 12.5.1940 byl nasazen jako pomocník náčelníka štábu 6. Armee a 1.9.1940 se stal náčelníkem štábu 232. Infanterie-Division. 15.3.1941 byl povýšen do hodnosti Major a 1.6.1942 do hodnosti Oberstleutnant. V lednu 1943 se stal velitelem Sicherungs-Regiment 177 a 1.8.1943 byl povýšen do hodnosti Oberst. 12.2.1944 byl pověřen velením 454. Sicherungs-Division. 6.5.1944 byl převeden do Führer-Reserve a 20.7.1944 byl v rámci operace Marita jmenován velitelem oblasti Ost-Ägäis a vojenským guvernérem Dodekaneských ostrovů. 1.12.1944 byl povýšen do hodnosti Generalmajor. Když byl na ostrově Rhodos obklíčen britskou flotilou, vyhlásil ho za pevnost. Dále založil koncentrační a internační tábor Kallithea. Na jeho příkaz byli zastřeleni italští váleční zajatci. 5.4.1945 obdržel Ritterkreuz. Na konci války padl do britského zajetí, ze kterého byl v roce 1947 vydán do Itálie. Italský soud ho odsoudil 18.10.1948 k 15 letům vězení. Na prosbu spolkového kancléře Konrada Adenauera byl propuštěn již 4.6.1951. Zemřel 9.8.1971 v Chiemingu.