Dornier Do 215

Jeden ze strojů Dornier Do 17 Z-0 dostal označení prototypu v exportní verzi Do 215 V1 a stal se předváděcím strojem pro zahraniční zájemce. Letoun obdržel hvězdicové motory Bramo Fafnir 323A-1. Druhý letoun, s označením Do 215 V2 byl vybaven hvězdicovými motory Gnome-Rhone 14 N1/N2 o výkonu 970 hp. Letoun byl představen zástupcům vojenského letectva Jugoslávie. Do 215 V2 však neměl lepší výkony než v Jugoslávii již v licenci vyráběný Do 17 K a byl použit pro další testy. Na počátku roku 1939 vznikl Do 215 V3, vybavený dvěma řadovými motory Daimler-Benz DB 601Aa o výkonu 1.075 hp. Zamontování motorů DB 601Aa znamenalo zvětšení výkonů letadla. V létě 1939 byl Do 215 V3 představen zahraničním delegacím (Bulharsko, Jugoslávie, Turecko, Estonsko). Na podzim 1939 objednalo Švédsko 18 letounů Dornier Do 215 A-1, identických s Do 215 V3. Před zahájením dodávek ale RLM zakázalo export vojenských dodávek. Omezený export byl umožněn jen do států, spřátelených s Německem. Letouny, určené pro Švédsko, byly přestavěny na průzkumnou verzi Do 215 B-0 (dva stroje) a Do 215 B-1. Letouny měly kamery v kabině. V pumovnici byla zamontována přídavná nádrž o objemu 900 litrů. RLM přikázalo v únoru 1940 vyrobit malou sérii takových letadel pro německé letectvo. Letouny Do 215 B-4 byly vybaveny dvěma kamerami, Rb 50/30 pod dolním střeleckým stanovištěm a Rb 20/30 v průlezu do letounu. Letoun mohl nést také bomby, pět bomb 50 kg během dálkových letů nebo deset bomb 50 kg při krátkých. V pumovnici se nacházela přídavná nádrž o obsahu 700 litrů. Výzbroj se skládala z šesti kulometů 7,92 mm Rheinmetall-Borsig MG 15. Dva kulomety střílely dopředu, pevný, obsluhovaný pilotem a pohyblivý, obsluhovaný navigátorem, tři kulomety byly umístěny v zadní části kabiny, dva v bocích kabiny a jeden ve střeleckém stanovišti LD 15, pod trupem se nacházel šestý kulomet MG 15 v dalším stanovišti LD 15. Označení Do 215 B-2 bylo určeno pro bombardovací verzi, která nesla 1.500 kg bomb, označení Do 215 B-3 nesly tři stroje, dodané do SSSR. Koncem roku 1940 bylo vyrobeno 20 letounů noční stíhací verze Do 215 B-5 Kauz 3. Letouny měly neprosklenou příď, ve které byla umístěna výzbroj. Zpočátku se skládala z tří kulometů 7,92 mm Rheinmetall-Borsig MG 17 a kanónu 20 mm Rheinmetall-Borsig (Oerlikon) MG-FF. Později se výzbroj skládala většinou ze tří MG 17 a tří MG-FF. Dva dodatečné kanóny byly zabudovány pod trupem. Kromě toho byly Do 215 B-5 vyzbrojeny třemi MG 15 v zadním a dolním střeleckém stanovišti. Na počátku roku 1941 byl Do 215 B-5 nejsilněji vyzbrojenou německou noční stíhačkou. Od srpna 1941 byla několik letadel vybaveno radarem FuG 202 Lichtenstein s anténou Matratzen. Verze Do 215 B-6 byla vybavena kompresorem TK9 a motory se vstřikováním paliva. Výšková verze byla testována v závodech Daimler-Benz ve Stuttgartu. Celkem bylo vyrobeno 101 letounů Do 215 všech verzí. Letouny Dornier Do 215 byly v omezeném množství používány německým letectvem. Na podzim 1939 vznikla speciální jednotka dálkového průzkumu, podléhající Oberkommando der Luftwaffe. Prvním letounem typu Do 215 byl Do 215 B-1, přidělený k jednotce 11.2.1940. V 1./Aufkl.Gr. Ob.d.L. se nacházely letouny Do 215, Bf 110D a He 111H, v 2. a 3. eskadře byly jen letouny Do 215. V polovině dubna 1940 byla na letiště Stavanger-Sola přemístěna 1./ Aufkl.Gr. Ob.d.L. Z letiště ve Stavangeru prováděla průzkumné lety proti lodím Royal Navy v Severním moři. 23.4.1940 byl během náletu na letiště ve Stavangeru (sedm Bristol Blenheim Mk.IV ze 107. squadron RAF) byl zničen jeden Do 215. Ráno 27.4.1940 nalezly Do 215 a He 111P z 1.(F)/122 britskou flotilu. V květnu 1940 Do 215 z 1. eskadry prozkoumávaly mj. oblast Narviku. 9.7.1940 zaútočilo na letiště Stavanger 12 Blenheimů z 21. a 57. squadrony RAF. Bomby zničily jeden Do 215 a poškodily další dva. 6.5.1940 byla 1.(F)/124 přejmenována na 1.(F)/Ob.d.L. Eskadra prováděla průzkum letišť ve Francii a Belgii. Po zahájení ofenzívy na Západě prováděly průzkum také 2. a 3. eskadra Aufkl.Gr. Ob.d.L., které měly ve výzbroji 10 a 11 letadel Do 215 B. 10.5.1940 ztratila 2. eskadra letoun, sestřelený stíhačkou. 5.6.1940 se nevrátil letoun, sestřelený francouzským protiletadlovým dělostřelectvem nad Lyonem. Od poloviny června 1940 prováděly letouny Dornier Do 215 průzkum Velké Británie. 1.7.1940 se z průzkumného letu nad Liverpool a Grimsby nevrátil Do 215 B-4 z 1./ Aufkl.Gr. Ob.d.L. 8.8. až 11.8. byly ztraceny tři letouny a 30.8.1940 sestřelily britské stíhačky nad Kentem dva Do 215. 18.9.1940 sestřelily polské Hurricany Mk.I z 303. squadrony nad Kentem Do 215 B-4 z 4./ Aufkl.Gr. Ob.d.L. Posádka se krom jednoho muže zachránila na padácích a padla do zajetí. 21.9.1940 byl sestřelen Do 215 B-4 z 2.(F)/121. Během návratu z fotografování přístavu v Liverpoolu byl letoun zachycen Spitfire Mk.IA z 601. squadron, který pilotoval P/O D.A. Adams. Letoun byl poškozen a přistál nouzově u Trawsfynyddu, posádka se dostala do zajetí, střelec Uffz. Günther Pelzer padl během střetu. 24.10.1940 sestřelily tři Hurricane Mk.I z 1. squadron nad Crown Inn Do 215 B-4, vracející se z fotografování Coventry a Birminghamu. Zachránil se jen zraněný Gefr. M. Dorr, zbytek posádky vyskočil na padácích, ale ty se z důvodu malé výšky neotevřely. 24.11.1940 sestřelili S/L M.V. Blake a P/O E.B. Mortimer-Rose z 234. squadron (Spitfire) sestřelili Dornier Do 215 B-4 z Aufklärungs Gruppe Oberkommando der Luftwaffe, vracející se z průzkumného letu nad Irskem. Zachránil se je raněný střelec Uffz. Hans Stangassinger, zbytek posádky zahynul. Sestřelený Dornier spadl do moře u Cynance. 15.4.1941 ztratila 2./ Aufklärungs Gruppe Oberkommando der Luftwaffe další letoun nad Velkou Británií. Letouny Dornier Do 215B byly používány také pro průzkum počasí. Někeolik letounů se nacházelo ve výzbroji Wettererkundungs Staffel Ob.d.L. Jeden Do 215 byl sestřelen 12.1.1941 během letu nad ostrovem Fair v Severním moři. Byl sestřelen Hurricanem z 3. squadrony. V letech 1940-41 byly průzkumné letouny Do 215 B z průzkumné jednotky Ob.d.L. používány k letům nad Švédskem (z letiště Stavanager-Sola), Švýcarskem a SSSR. Nad Sovětským svazem operovalo Kommando Rowehl, kterému velel Oberstleutnant Theo Rowehl. Letouny této jednotky operovaly z letišť v Polsku, Mielec, Krakow-Rakowice a Varšava-Okecie. Letouny zkoumaly terén a létaly mimo jiné nad Kyjevem, Smolenskem, Oděsou a Krymem. Od dubna 1941 létaly také z maďarských a rumunských letišť. Na jihu Evropy bylo několik Do 215 krátkou dobu na Sicílii a létaly nad Maltou a z Rakouska a Itálie nad Jugoslávii a Řecko. Po zahájení operace Barbarossa prováděly Dorniery z Aufklärungsgruppe Oberkommando der Luftwaffe z Finska (Luonetjärvi) průzkum nad Ukrajinou. Během průzkuma oblasti Kyjeva a Oděsy ztratila 3./Aufkl.Gr. Ob.d.L. tři letouny, 27.7.1941, 5.8.1941 nad Oděsou a 11.8.1941. 11.7.1942 byl mezi Millerovem a Starobělskem sestřelen další. V roce 1941 dostala 10 letounů Do 215 B-4 Nachtaufklärungsgruppe Ob.d.L., která je používala do počátku roku 1942. Jednotka prováděla noční průzkumné lety. Na počátku roku 1941 byly do průzkumných jednotek Ob.d.L. dodány také letouny Ju 88 A a Do 217 A-0. Dále byl Dornier Do 215 využíván v jednotkách nočních stíhačů. Letouny Dornier Do 215 B-5 Kauz 3 byly koncem roku 1940 zařazeny do 4./NJG 1 na letišti v Leeuwardenu, které neměly radary, ale jen Q-Rohr. V roce 1941 byla dokončena práce na palubním radaru Lichtenstein-Gerät firmy Telefunken. Vznikla speciální technická skupina Telefunken Versuch Kommando (TVK), přidělená k II./NJG 1, mající za úkol montáž radarů do letounů. Radar FuG 202 byl namontován do jednoho Do 215 B-5. Pilotem prvního letounu, vybaveného radarem, se stal Oberleutnant Ludwig Becker. 9.8.1941 sestřelil Becker za pomoci radaru britský bombardér Wellington. Další letouny RAF sestřelil 15.8. a 23.8.1941 a 11.9. a 2.10.1941. Do jednotek II./NJG 1, IV./NJG 1 a II./NJG 2 bylo dodáno kolem 20 Do 215 B-5, které byly bojové používány do počátku roku 1944. Na podzim 1941 létaly Do 215 B-5 společně s letouny Messerchmitt Bf 110 E-1/U1 z I./NJG 1. Radary Dornierů naváděly Bf 110 na cíl. Dornier Do 215 B byly používány také jako dispoziční. Jeden takový letoun využíval maršál Albert Kesserling, velitel Luftflotte 2. Několik letounů používalo Versuchskommando für Höhenfluge, umístěné v Oranienburgu. Jeden Do 217 B-6 používaly závody Daimler-Benz ve Stuttgartu pro zkoušky kompresorů TK-6. Do 215 byly používány v letecké škole FFS(C) Ohlau, později byla škola přemístěna na letiště Praha-Ruzyně a Praha-Kbely. Noční stíhačky Do 215 B-5 byly používány ve školách nočních stíhačů v Schleisenheimu a Ingolstadtu.

Maďarsko

Maďarské letectvo obdrželo v srpnu 1942 tři letouny Do 215 B-4 od Luftflotte 4. Byly začleněny do Eskadry dálkového průzkumu 1./1 Hetmerfüldes Csizma, které velel kapitán Janos Hollós. Maďarské Dorniery sledovaly cíle ve směru postupu 2. maďarské armády, například u Voroněže. Jednotka operovala z letiště Amašovka. V září 1942 dostalo maďarské letectvo tři Dorniery Do 215 B-4, tři další v říjnu 1942. Letouny byly bojově používány do konce roku 1943, kdy byla jednotka stažena z fronty a zbývající letouny He 111 H a Do 215 B-4 předala německým jednotkám. Po přezbrojení na Junkersy Ju 88 D byly Do 215 B-4 používány pro výcvik. 

SSSR

Dalším uživatelem letounů Do 215 B-3 byl SSSR. Sovětský svaz koupil tři stroje, určené k testům. Po zahájení války byla vytvořena speciální průzkumná jednotka, ve které byly soustředěny německé letouny. Jednotce velel major Valentin Chomakov a byli v ní např. španělští republikánští piloti Antonio Arias, Vicente Beltram a Jose Martinez. Výcvik byl prováděn na letišti u města Engels. V listopadu 1941 byla jednotka rozpuštěna. 

Dornier Do 215B-1, 1940