Kanón Zis-3 v polské armádě

Již od počátku formování první polské jednotky v SSSR, 1. pěší divize, byl 76,2 mm divizní kanón vz. 1942 začleněn do polské výzbroje. Byl zařazen do výzbroje 1. pluku lehkého dělostřelectva. Pluk se skládal ze štábu, 3 praporů (v každém dvě baterie děl 76 mm a jedna baterie houfnic 122 mm) a pomocných jednotek. Celkem měl pluk 1.093 mužů, 24 děl ZiS-3 a 12 houfnic 122 mm. V letech 1943-45 bylo zformováno 17 pluků lehkého dělostřelectva, z nichž většina byla začleněno do 14 pěších divizí (1, 2, 3, 6, 22, 23, 33-40) a tři (43, 45 a 48) tvořily 6. brigádu lehkého dělostřelectva, která byla v sestavě 2. pěší divize. Tyto pluky měly jen dva prapory s děly 76,2 mm. V roce 1944 bylo zahájeno formování 12 pluků protitankového dělostřelectva, které byly v sestavách brigád protitankového dělostřelectva. Každá z nich měla tři pluky a dohromady 1.439 mužů, 48 protitankových děl 57 mm ZiS-2M a 24 děl 76,2 mm ZiS-3. Do konce roku vznikly čtyři brigády: 4. (4., 19. a 20. pluk), 9. (53., 56. a 72.), 11. (29., 30. a 31.) a 14. (58., 63. a 78.) V květnu 1944 se děla 76,2 mm nacházela rovněž ve výzbroji samostatných protitankových praporů (po 12 dělech), začleněných do pěších divizí. Poté je nahradila samohybná děla SU-76. Jedině v později zformovaných 10., 13. a 14. pěší divizi byly 13., 16. a 17. prapor s taženými děly. Většina těchto jednotek se zúčastnila bojů na východní frontě na území Polska a Německa. Z 59 dělostřeleckých pluků, zformovaných v letech 1943-45, měla polovina ve výzbroji děla ZiS-3. Po skončení války byly ještě dlouho ve výzbroji polské armády, než je nahradila děla D-48.