Africké Spitfire

První eskadrou Spitfire v Severní Africe byla 145. squadron RAF, která přišla 1.6.1942. 10.6. získala eskadra první sestřel, když její vleitel S/Ldr Charles Overton sestřelil u Bir Hakeimu Messerschmitt Bf 109F. Oberleutnant Rudolf Sinner, čerstvý Staffelkapitän 6./JG 27, přistál nouzově v poušti. Koncem června, když síly Osy došly k El Alameinu, přesunula RAF z Malty druhou eskadru, 601. squadron. V červenci dosáhla bojové připravenosti také 92. squadron, která čekala v Egyptě na své Spitfire od dubna. Nasazení Spitfire dalo Britům možnost zachytit výškové Junkersy Ju 86P, které do té doby beztrestně prováděly průzkum z výšky 12.000 metrů. Několik speciálně modifikovaných Spitfire Mk.V bylo nasazeno do akce v srpnu 1942. Po ztrátě dvou Ju 86P Němci stáhli své Junkersy od Nilu. Tři eskdry Spitfire, operující od léta 1942 na Západní pouští, byly soustředěny do 244. wing RAF. Měly většinou roli výškové ochrany níže operujících Hurricane a Kittyhawků. Byly vybaveny tropickým filtrem Vokes, který snižoval jejich rychlost o 30 km/h. Spitfire Mk.V se stal hlavním soupeřem německcých veteránů z JG 27. Velitel 92. squadron S/Ldr Jefferson Wedgwood sestřelil od poloviny srpna do konce října 1942 osm Bf 109F, sám zahynul při nehodě 17.12.1942. Spitfire se objevily v Africe ve větších počtech teprve v rámci operace Torch 8.11.1942. RAF se přesunulo sedm eskader Spitfirů (72., 81., 93., 111., 152., 154. a 242.). K tomu se operace zúčastnily dvě americké jednotky, 31st a 52nd Fighter Group, vybavené Spitfire v rámci reverse Lend-Lease. Spitfire začaly přebírat také první eskadry zemí Commonwealthu. Vybaveny kamerami, začaly provádět také taktický průzkum, ten v Tunisu prováděla mj. 40. squadron SAAF. Přesun takového množství Spitfire však neznamenalo likvidaci Luftwaffe. Němci sem přesunuli také značné posily, ze Sicílie například JG 53 a JG 77. Jejich piloti měli po bojích nad Maltou velké zkušenosti z bojů se Spitfire. Navíc se v Africe objevily první Focke-Wulf Fw 190, které již nad Západní Evropou prokázaly svoji převahu nad Spitfire Mk.V. Není proto divu, že debut spojeneckých pilotů nepřinesl očekávané výsledky. Navíc i po výměně výzbroje měli bývalí piloti Hurricane a Curtissů velký respekt před Messerschmitty. 1. squadron SAAF ztratila při své první akci 27.11.1942 jednoho pilota, kterého sestřelil Kommodore JG 27 Major Joachim Müncheberg. 13.12. ztratila 1. squadron SAAF svého velitele, během útoku na Junkers Ju 88 byl palbou zadního střelce smrtelně zraněn Major Peter Metelerkamp. O nic lépe nevypadal debut amerických Spitfire v Africe. Po přistání prvního dne operace Torch na alžírských letištích, bez logistické podpory, zůstali piloti 31st FG a 52nd FG prakticky uzemněni. Díky personálu, vykonala 31st FG první lety na obranu svého letiště Tafaraoui, díky ukořistěnému francouzskému palivu a munici. První ztráta přišla nad Tafaraoui, kdy francouzské Dewoitine D-520 z GC III/3 sestřelily jeden přistávající Spitfire z 309th FS (pilot zahynul). Zbývající Spitfire sestřelily tři útočníky. Teprve na počátku února 1943, po přesunu 31st FG na tuniské letiště Thelepte u fronty, začalo konto sestřelů jednotky rychle růst. U 52nd FG byla jako první nasazena do boje teprve koncem listopadu 1942 2nd FS v sestavě 322. Fighter Wing RAF. Na počátku prosince 1942 nasadila RAF další eskadru Spitfire, 232. squadron. Do konce roku bylo v Severní Africe již 11 britských stíhacích eskader Spitfire, dvě průzkumné, šest amerických a jedna jihoafrická. 1.1.1943 vypadala jejich sestava následovně: 322. Fighter Wing – 81. a 242. squadron RAF a 2nd FS (z 52nd FG) v Bone, 154. squadron v Djidjelli, 232. squadron v Constantine, 324. Fighter Wing – 72. squadron v Soul el Arba, 93. a 111. squadron v Souk el Khemis, 152. squadron v Constantine, 31st FG (307th, 308th a 309th FS) a 52nd FG (4th a 5th FS) jako záloha v Maroku a Oranu, 244. Fighter Wing – 92., 145. a 601. squadron RAF a 1. squadron SAAF, samostatně pak průzkumné 2. a 4. PRU (Spitfire Mk.IV). Přes evidentní převahu spojeneckého letectva byly eskadry Spitfire často v defenzívě a utrpěly těžké ztráty. V prvních dnech ledna 1943 bombardovala Luftwaffe alžírský přístav Bone. 2.1.1943 padl nad Bone za oběť Spitfire Feldwebel Anton Hafner (pravděpodobně ho sestřelil S/Ldr Robert Oxspring ze 72. squadron), eso II./JG 51 s 82 sestřely, těžce zraněný byl poslán do Německa. 13.1. sestřelily Spitfire další eso se 114 sestřely, Leutnant Wilhelm Crinius z 3./JG 53, sestřelil ho Lt. Norman Bolle z 4th FS (52nd FG) nad alžírským přístavem El Kala, padl do zajetí. Piloti Spitfire se rovněž zúčastnili sestřelování pomalých Junkersů Ju 87. 21.1.1943 sestřelila 92. squadron u Tripolisu osm Ju 87 z III./StG 3, jednu F/O Neville Duke, nejúspěšnější pilot Spitfire nad Afrikou. V lednu 1943 se nad Afrikou objevily první Spitfire Mk.IX, kterými byla vybavena 81. squadron a krátce poté i 72. squadron. Ve stejném měsíci přišla na bojiště 243. squadron, v únoru 43. squadron a 417. squadron RCAF (obě přezbrojené z Hurricane Mk.IIC). Tyto síly byly soustředěny již pro invazi na Sicílii a do Itálie. 2.3.1943, při eskortě Flying Fortressů nad Bizertu, sestřelily Spitfire Mk.IX další eso Luftwaffe. Oberfeldwebel Herbert Rollwage, veterán bojů o Maltu s 37 sestřely (z toho 18 Spitfire), přistál nouzově u Bou Arada. Nejpravděpodobněji ho sestřelil F/Lt Roy Hussey, jedno z es 72. squadron (12 sestřelů). Další těžkou ráno pro Luftwaffe byla ztráta Kommodore JG 77. 23.3.1943 se Major Joachim Müncheberg, útočící u Senedu na formaci Spitfire z 2nd FS (52nd FG), srazil se svojí obětí. Oba piloti zahynuli. Bylo to jeho 135. vítězství, obětí byl Cpt. Theodore Sweetland. Posledním významným vítězstvím Messerchmittů nad Spitfire nad Afrikou byla smrt Wing Commander Iana R. Gleeda, velitele 244. Fighter Wing. Gleed, veterán Bitvy o Británii, převzal 244. Wing v lednu 1943. 17.3. získal svůj poslední, 15. sestřel, nad Bf 109. Odpoledne 16.4.1943 vedl W/Cdr Gleed deset Spitfire ze 145. squadron s horní ochranou tří z 92. squadron, nad tuniským pobřežím. U Cap Bon spatřil F/L Neville Duke z 92. squadron formaci 18 italských dopravních Savoia-Marchetti S.82 a tři Spitfire vyrazily do útoku. Po chvilce s epřipojily stroje ze 145. squadron. Britové sestřelili sedm dopravních letadel (z toho dvě F/L Duke), když na ně zaútočily seshora Bf 109 z JG 77. W/Cdr Gleeda sestřelil pravděpodobně Leutnant Ernst-Wilhelm Reinert z 4./JG 77 jako svůj 149. sestřel. Spitifre z 92. squadron se zúčastnily také boje 18.4.1943, kdy doprovázely americké Warhawky a bojovaly s eskortou velké formace německých dopravních Junkersů Ju 52. Boje v Severní Africe skončily 13.5.1943 kapitulací sil Osy v Tunisku.