Bojové nasazení Tu-2

1942-43

První tři sériové letouny Tu-2, které byly vyrobeny v závodě č. 166, byly poslány ke Kalininskému frontu v září 1942. Byly zařazeny do sestavy 3. letecké armády, které velel generálplukovník M.M. Gromov. Spolu s letadly přišla na frontu skupina specialistů, kterým velel O.S. Markov, kterého Tupolev určil zodpovědným za výrobu a dodávky Tu-2. Svoji bojovou kariéru zahájily bombardéry z letiště Mihalovo u Kalininu 4.9.1942. Letů se zúčastnili piloti NII VVS i frontoví. Během zkoušek vykonaly všechny tři stroje celkem 25 letů, průměrně jeden let denně. Tu-2 byly napadány protiletadlovým dělostřelectvem i stíhači, ale ti jim neuškodili, protože byly doprovázeny vlastní silnou stíhací eskortou. Jedna z nejlepších akcí bylo zničení podzemního skladu paliva a bojové techniky ve vsi Trostino. První nálet vykonaly bombardéry Pe-2, které shodily bomby FAB-100. Protože shoz bomb neznamenal odpovídající výsledek, byly vyslány Tu-2 s bombami FAB-1000. Bombardéry byly doprovázeny desítkou stíhaček LaGG-3 a jejich piloti byli uvědomění, že při ztrátě jediného bombardéru půjdou před polní soud. Během náletu byla skupina napadena německými Bf 109, ty byly odraženy a bombardéry shodily bomby a zničily sklad. Hodnocení pilotů bylo pozitivní, ocenili možnost ničení cílů těžkými bombami, silnou obrannou výzbroj a dobré letové vlastnosti. Tu-2 mohl letět bez problémů s jedním motorem. Jako první dostal letouny Tu-2 132. OBAP (samostatný pluk bombardovacího letectva) a 12. BAP (pluk bombardovacího letectva). Na jaře 1942 byl na základně výrobního závodu a Omské letecké školy vytvořen speciální oddíl, školící letce a personál pro Tu-2. 132. OBAP byl přesunut do Omsku na přeškolení v dubnu 1942, do té doby používal SB, Ar-2 a Pe-2. Protože to měla být první jednotka s novými letouny, byli k ní posláni pracovníci OKB Tupolev a NII VVS. Byli mezi nimi zkušební piloti A.D. Pierieliot a V.N. Těreščenko a tovární pilot J.G. Paul, kteří se stali instruktory, kteří zaškolovali nové piloty. Příprava 132.OBAP byla dokončena v září 1942. Pluk měl 29 Tu-2 a pod velením podplukovníka A. Chlebnikova byl přesunut ke Kalininskému frontu. Bojového nasazení se zúčastnil 5.2.1942 do 1.1.1943. Piloti byli nasazeni u Smolensku, Vitebsku, Velikije Luki, atd. Následně byl pluk poslán k Jihozápadnímu frontu, kde byl do 13.4.1943. Úkolem 132. OBAP bylo pokračovat ve zkouškách a měl značný vliv na další osudy Tu-2. V dubnu 1943 byla vypracována zpráva, oceňující nový bombardér. Celkem bylo vykonáno 93 letů, z toho 46 u Kalininského a 47 u Jihozápadního frontu, 75 bylo bombardovacích a osm průzkumných. Během zkoušek bylo ztraceno a poškozeno devět Tu-2. Dva z nich se nevrátily z bojového letu, zbývající byly rozbité při nehodách a přistáních. Ve chvíli ukončení zkoušek měl 132. OBAP 14 Tu-2, z nichž osm mělo vyměněno jeden nebo oba motory. Byla bombardována německé posádka ve městě Velikije Luki koncem prosince 1942, železniční stanice Sinělkovo, Pavlograd, Záporoží, Dněpropetrovsk a letiště Smolensk a Záporoží. Během zkoušek prováděly Tu-2 lety bez stíhací ochrany a žádný nebyl sestřelen nepřátelskou stíhačkou. Větší problémy působily motory M-82. Jejich selhání způsobilo 11 nouzových přistání a 10 návratů z bojového letu. Bylo třeba vyměnit 17 motorů, dalších 18 výměnu vyžadovalo. Celá výroba závodu č. 166 šla k jednotkám 3. letecké armády Kalininského frontu. Letci přiznávali převahu nového bombardéru nad Pe-2 a Pe-3. Rychlost byla vyšší o 100 km/h, nosnost také (Tu-2 mohl nést 3.000 kg bomb). Střemhlavým bombardérem ale zůstal do konce války Pe-2, Tu-2 se stal středním bombardérem. V té době byly v Omsku přezbrojeny a na frontu poslány další pluky Tu-2. 2. DRAP (průzkumný letecký pluk velkého dosahu) dostal čtyři Tu-2 v průzkumné verzi. Ve vybavení jednotky byly Pe-3, sloužící jako rychlé průzkumné letouny. Pluk vykonával úkoly Nejvyššího velení Rudé armády a za zásluhy se stal gardovým pod označením 47. GDRAP. Během bojů o Děmjanský kotel měli piloti 47. GDRAP za úkol fotografovat obranná postavení nepřítele. Německé velení na jejich ničení nasadilo letouny Fw 190 a pluk měl brzy těžké ztráty. V té době byly do focení obrany Staré Russy zapojena posádka Tu-2 pod velením V.F. Stolarjova. Letoun byl napaden šesti Fw 190 a sestřelen, zachránil se jen navigátor. Tři zbývající Tupolevy prováděly průzkumné lety z letiště Adrianapol. Do května 1943 vykonala tato trojice více letů, než 29 Tu-2 ze 132. OBAP. V květnu 1943 byl 132. OBAP poslán do týlu a předal 47. GDRAP deset Tu-2 i s posádkami. Osm dalších Tu-2 bylo odesláno k opravě a zbývajících sedm bylo posláno na různá frontová letiště. Kromě průzkumu dostaly posádky 47. GDRAP za úkol ničit soustředění nepřítele ve Vitensku, Borisově a Minsku. V květnu 1943 sestřelila posádka V.N. Těreščenka při náletu na Minsk průzkumný letoun nepřítele a v červnu odrazila útok čtyř Bf 109. 47. GDRAP bojoval na Tu-2S celý rok 1943, pak byl přezbrojen na Tu-2S. V prosinci 1942 byl z Omsku ke Kalininskému frontu poslán 12. BAP s Tu-2. Jednotka byla nasazena do konce roku 1943, pak byla stažena k doplnění do týlu. 18 Tu-2 se nacházelo v sestavě 285. BAD (bombardovací letecká divize) a zúčastnily se bojů u Kursku. V letech 1942-43 tvořily Tu-2 jen zlomek sovětských vzdušných sil, bylo to 63 strojů, vyrobených v závodě č. 166. Nacházely se ve výzbroji jednotek do počátku roku 1944, kdy je nahradily nové Tu-2S.

Masové užití koncem války

První sériové Tu-2 2M-82FN byly dodány na jaře 1944 k 47. GDRAP, který měl již s Tu-2 zkušenosti. Vrchní velení plánovalo ofenzívu a pluk dostal za úkol fotografovat Berlín. Posádky létaly k Berlínu z letiště u Smolenska s doplňkovými palivovými nádržemi. Úkol byl proveden do 24.4.1944. Následující lety nad Berlín provedl pluk až na jaře 1945. Při těchto letech byly Tu-2 napadeny proudovými Me 262, ale neutrpěly žádné ztráty. První sériové nasazení Tu-2 proběhlo v létě 1944. Letouny byly vyzbrojeny tři pluky v sestavě 334. BAD, byly to 12., 132. a 454. BAP. 12. BAP dostal své první Tu-2 koncem roku 1943 a výcvik probíhal na letiště Kubinka u Moskvy. Koncem dubna 1944, kdy měl pluk plný stav, byl začleněn do 344. BAD. V dubnu 1944 byl 132. BAP, nasazený u Jihozápadního frontu, stažený k přezbrojení na Tu-2. V červnu 1944 byl pluk začleněn do 344. BAD. Na počátku června 1944 měla divize 87 Tu-2 a byla začleněna pod Leningradský front. Stalin byl zpočátku proti, nechtěl před zahájením operace v Bělorusku přijít o celou divizi bombardérů. Ale velení VVS ho přesvědčilo k použití 334. BAD k útoku v Karélii. Stalin poučil velitele letectva A.A. Novikova, aby střežil divizi a během operace se o její nasazení zajímal. Den před zahájením Vyboržské operace, 8.6.1944, vykonalo letectvo tři silné nálety na jednotky nepřítele. A.A. Novikov poté hlásil Stalinovi, že 334. BAD neměla ztráty, lety prováděla během dne a úkoly plnila perfektně. Například 12. BAP provedl 700 vzletů proti Mannerheimově linii. 17.7.1944 provedlo 59 Tu-2 nálet na nádraží ve Vyborgu. Letci 132. BAP prováděli průzkumné lety v oblasti Lodějnovo Pole. Nulové ztráty Tu-2 byly díky slabé aktivitě stíhaček nepřítele. Díky tomu velení letectva Leningradského frontu poslalo Tu-2 k náletům přes den, bez stíhací ochrany. Finští piloti se chovali apaticky a neútočili a ztráty Tu-2 byly jen díky protiletadlovému dělostřelectvu. Jedno z obětí byl Tu-2 velitele 2. eskadry 12. BAP, A.A. Šumějka, který byl sestřelen během bombardování Mannerheimovy linie. 334. BAD obdržela čestný titul Leningradská a řada letců dostala vyznamenání. Poté byla 334. BAD přeložena k 3. běloruskému frontu, kde se zúčastnila operace Bagration a v červenci k 1. pobaltskému frontu, kde bojovala do ledna 1945. Posádky bombardovaly cíle v oblasti Tilsit, Šauliai, Mitava, Libava a Klajpeda. První měsíce nasazení Tu-2 prokázaly efektivitu letounu. Rovněž se také ukázaly nedostatky. Nedostatek bomb vyšší hmotnosti, ohraničené rozměry letišť, úder na cíle 300 až 500 km od základny měl sníženou efektivitu. Průměr nosnosti bomb byl jen 1.200 kg, později se zvýšil na 1.350 kg. Během letů eskortovaly Tu-2 stíhačky Jak-9 a Airacobra. Ale i tak se německým pilotům dařilo Tu-2 sestřelovat, během tří měsíců nasazení bylo ztraceno deset a poškozeno 14 letounů. Proto byly zahájeny práci na vylepšeném zadním střeleckém stanovišti. Během těch tří měsíců sestřelilo německé protiletadlové dělostřelectvo sedm Tu-2. V roce 1944 ztratilo sovětské letectvo 77 Tu-2, z toho 45 byly bojové ztráty, 18 havárie a 14 strojů bylo odepsáno z důvodu opotřebení. Na počátku roku 1945 byly Tu-2 ve výzbroji 334. BAD v 3. letecké armádě 1. pobaltského frontu (111 strojů) a v 326. BAD v 4. letecké armádě 2. běloruského frontu (94). Kromě toho byly ve výzbroji Gardového leteckého pluku vzdáleného průzkumu. 278 Tu-2 tvořilo jen 9% sovětského bombardovacího letectva a z toho je jasné, že Tu-2 nemohl nahradit hlavní bombardér Pe-2. Na konci války se 334. a 326. BAD nacházely v sestavě 6. BAK (letecký bombardovací sbor), kterému velel generál I.P. Skok. Posádky Tu-2 se zúčastnily bojů v oblasti Varšavy, Olštýna, Gdaňsku, Köningsbergu, atd. Po ukončení bojů o Köningsberg byla 334. BAD převelena k 1. běloruskému frontu, kde se zúčastnila bojů o Berlín.

Tu-2 v boji s Japonskem

Po ukončení bojů s Německem byl 6. BAK poslán v srpnu 1945 na Dálný Východ, kde se měl zúčastnit bojů s Japonskem. Od 8.8. do 3.9. bojoval v sestavě Zabajkalského frontu proti Kwantungské armádě. Piloti sboru prováděli průzkum a bombardování v Mandžusku (Harbin, Mukden, Cycyhar, atd.). Po ukončení bojů byl 6. BAK převelen na Sachalin. Na Tu-2 bojovala také 113. Leningradská OBAD Řádu Rudého praporu zálohy Vrchního velení. Piloti se přeškolili z Il-4 na Tu-2 od prosince 1944 do března 1945. V březnu 1945 byla 113. OBAD (5., 815. a 836. BAP) přesunuta z Moskvy k Poznani, odkud se zúčastnila berlínské operace. Po kapitulaci Německa byla přesunuta na Dálný Východ. Pluky divize byly rozmístěny v Mongolsku (Čolbasan-Bajtmen), odkud byly nasazeny proti Japoncům. Divize byla přidělena do sestavy 7. BAK v 12. letecké armádě Zabajkalského frontu. Piloti vykonali od 9.8. do 3.9.1945 1.600 bojových letů.